DNA a kostní buňky nalezeny v dinosauří kosti

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru 0 Koment.

Dr Jonathan D Sarfati

(Z http://creation.com/dino-dna-bone-cells přeložil M. T. – 2/2014. Vyšlo na stránkách CMI 11. prosince 2012.)

Přeložení článku do češtiny stálo 379 Kč.
Děkuji každému, kdo pomáhá šířit Kristovo evangelium bez darwinistických slátanin a evolučních lží!
Pavel Kábrt

123rf.com/Eakkachai Ngamwuttiwong

Po uplynulých 15 let znepokojuje Dr Mary Schweitzerová evolucionistický/materialistický svět objevy měkkých tkání v dinosauřích kostech1. Tyto objevy zahrnují krvinky, cévy a bílkoviny jak třeba kolagen. Avšak podle změřeného tempa rozkladu nemohly vydržet údajných 65 milionů let od vymření dinosaurů, i kdyby se udržovaly na bodu mrazu (a to se podnebí panující v době dinosaurů považuje za mnohem teplejší)2. Jak prohlásila Schweitzerová v jedné populární TV show:

Přemýšlíte-li o tom, zákony chemie a biologie a všechno ostatní, co o tom víme, říká, že by to mělo být dávno pryč, mělo by to být zcela odbouráno3.

…jakož i následující vyjádření v odborném článku:

Přítomnost původních molekulárních složek se nepředpokládá u fosilií starších než zhruba milion let a objev kolagenu v tomto dobře zachovaném dinosaurovi podporuje užití aktualistických podmínek k formulaci modelů a tempa molekulárního odbourávání spíše než spoléhání se na teoretické či experimentální extrapolace odvozené z podmínek, které v přírodě nepanují4.

Jako pečlivá vědecká pracovnice překontrolovala Dr Schweitzerová poté, co našla pružné krevní cévy a jiné měkké tkáně, důkladně svá data. Noviny citovaly její vyjádření:

„Bylo to naprosto šokující“, říká Schweitzerová. „Neuvěřila jsem tomu, dokud jsme to 17krát nezopakovali.“5

Další evolucionisté postřehli nebezpečí hrozící jejich dogmatu o dlouhých obdobích vývoje života a tvrdili, že krevní cévy jsou ve skutečnosti bakteriální biofilmy a krvinky jsou kulovité shluky bohaté na železo zvané framboidy6. To však pomíjí široké spektrum dokladů, které Schweitzerová předložila, a fakt, že zmíněné námitky podrobně vyvrátila7, 8. Ovšem na své víře v paradigma dlouhých vývojových období Schweitzerová sama nadále trvá9.

(framboid = mikroskopický agregát pyritových zrn, jehož tvar je kulovitý a povrch často tvaru maliny. Může být bakteriálního původu. Pozn. překl.)

Dinosauří kostní buňky a proteiny

Další bádání Schweitzerové přesvědčuje o tom, že je ještě těžší uvěřit v dlouhé věky vývoje. Zde analyzovala kosti dvou dinosaurů, slavného Tyrannosaurus rex (MOR 1125)10 a velkého kachnozobého dinosaura zvaného Brachylophosaurus canadensis (MOR 2598)11. Kost je úžasná struktura se schopností měnit svou funkci v odpovědi na zátěž12 a využívá výborně vymyšlenou bílkovinu osteokalcin13, která byla nalezena v nejznámějším kachnozobém dinosaurovi Iguanodonovi „starém“ 120 milionů let14. Nejčastějšími buňkami v kostech jsou osteocyty. Na těch jsou jasně patrné výběžky, kterými jsou osteocyty vzájemně propojeny; osteocyty hrají „zásadní roli“ v „okamžitých odpovědích na proměnlivé zátěže“10.

Tým Schweitzerové odstranil opět chelačním činidlem EDTA tvrdou mineralizovanou kost. U obou dinosaurů pak našli „zřetelné mikrostruktury připomínající buňky s dendritickými procesy (větvící se, přesně ve tvaru očekávaném pro osteocyty), některé i s vnitřním obsahem“.

Užili také protilátky, aby zjistili přítomnost globulárních proteinů aktinu a tubulinu používaných ke stavbě vláken a trubic u obratlovců. Proteiny z obou dinosaurů měly podobné vazebné vzorce jako stejné proteiny pštrosů a aligátorů. Nevyskytují se u bakterií, takže to vylučuje kontaminaci. A zejména se tyto protilátky nevázaly na ten typ bakterií, který tvoří biofilmy, „takže to nepodporuje teorii o biofilmovém původu těchto struktur“10. Dále provedli testy na kolagen, vláknitou živočišnou bílkovinu, a v kostech dinosaurů ji našli – ale nikoli v sedimentech obklopujících kosti.

Dále, protože aktin, tubulin ani kolagen nejsou látky přítomné pouze v kostech, provedl tým testy na protein velmi specifický pro osteocyty zvaný PHEX. Zkratka znamená X-vázanou endopeptidázu regulující fosfáty, látku zásadní důležitosti při ukládání minerálů do tvrdé kosti. A opravdu, protilátky specifické pro PHEX zjistily tento jedinečný kostní protein15. Zjištění specifického kostního proteinu zásadním způsobem napomáhá identifikaci osteocytů.

James D. San Antonio, Mary H. Schweitzer, Shane T. Jensen, Raghu Kalluri, Michael Buckley, Joseph P. R. O. Orgel. (2011). Dinosaur Peptides Suggest Mechanisms of Protein Survival. PLoS ONE 6(6): e20381. doi:10.1371/journal.pone.0020381

Problém zastánců dlouhých věků vyjadřuje tato otázka vznesená Mary Schweitzerovou a jejím týmem:

Buňky jsou obvykle zcela odbourány brzy po smrti organizmu, takže jak by mohly „kostní buňky“ a molekuly, ze kterých se skládají, vydržet v mesozoické kosti? (druhohorní evoluční stáří dinosaurů)10

Zmínění vědci se pokoušejí vyřešit tento problém teorií, že kost chrání buňky před bakteriemi způsobujícími rozklad. Kost prý také brání tomu, aby buňky nabobtnaly před autolýzou (poškozením a rozložením buněk jejich vlastními enzymy). Vědci také uvažují o tom, že povrchy minerálních krystalů vážou a ničí enzymy, které by jinak urychlovaly rozklad. Uvažují i o tom, že by možná také železo mohlo hrát v celém problému zásadní roli jak při tvorbě příčných vazeb (crosslinkingu), a tedy stabilizaci proteinů, tak svým působením jako antioxidant.

Tohle je vlastně všechno rozumné i z perspektivy biblického kreacionisty, do jisté míry. Změřené tempo rozkladu některých proteinů je v souladu se stářím zhruba 4500 let (od Potopy), nikoli však s mnoha miliony let. Avšak vidět nejen proteiny, ale dokonce buněčné mikrostruktury po 4500 letech je přece jen překvapivé, uvážíme-li, jak snadno je mohou normálně napadnout bakterie. Tyhle teorie by mohly pomoci vysvětlit přežití po tisíce let. Ale připadají člověku zcela zcestné pro miliony let, jelikož shora navržené podmínky zachování by nemohly zastavit běžný rozklad nesmírně dlouhodobým působením vody (hydrolýzu)16.

Dinosauří DNA

Problém pro zastánce dlouhých věků je ještě závažnější poté, co našli i DNA dinosaurů. Odhady stability DNA kladou horní hranici jejího přežití na 125 000 let při 0 °C, 17 500 let při 10 °C a 2 500 let při 20 °C2. Jedna nedávná zpráva konstatovala:

„Všeobecně panuje přesvědčení, že DNA je ´pevná jak skála´- mimořádně stabilní“, říká Brandt Eichman, mimořádný profesor biologických věd na Vanderbiltově univerzitě, který celý projekt řídil. „Ve skutečnosti je DNA vysoce reaktivní“.

Za normálních podmínek je za den poškozen asi jeden milion bází v DNA v lidské buňce. Tato poškození jsou způsobena kombinací normální chemické aktivity v buňce spolu s vystavením záření i toxinů přicházejících ze životního prostředí včetně cigaretového kouře, grilovaných pokrmů a průmyslových odpadních vod17.

V jednom aktuálním článku o DNA se říká, že by zřejmě byla s to přežít dokonce až 400krát déle v kosti18. Ani potom však nelze uvažovat o tom, že by DNA mohla vydržet po celou dobu od vymření dinosaurů, jak je datují evolucionisté. Článek totiž uvádí dobu do celkového rozpadu DNA („žádné zachované vazby“) jako 22 000 let při 25 °C, 131 000 let při 15 °C, 882 000 let při 5 °C; a i kdyby mohla být eventuálně uchovávána neustále pod bodem mrazu při -5 °C, mohla by přežít pouze po dobu 6,83 milionů let – zhruba po pouhou desetinu předpokládaného evolučního stáří. Badatelé konstatují:

Avšak i za těch nejlepších podmínek k uchování, při –5 °C, náš model předpovídá, že v „řetězci“ DNA nezůstanou po 6,8 milionech let žádné neporušené vazby (průměrná délka=1 bp – pár bází). – M.E.Allentoft et al . To dokládá mimořádnou nepravděpodobnost, že by se mohl v kosti z období křídy staré 80-85 milionů let zachovat fragment DNA dlouhý 174 párů bází18.

Avšak tým Schweitzerové zjistil DNA třemi nezávislými způsoby. Však také jeden z těchto chemických testů a specifické protilátky specificky odhalují DNA dokonce ve formě dvoušroubovice. To dokládá, že byla docela dobře zachovaná, jelikož krátké řetězce DNA menší než zhruba 10 bp takové stabilní dvoušroubovice netvoří. Skvrna DAPI19 je uložena v brázdě stabilní dvojité šroubovice, což vyžaduje ještě více bp.

A opět je prvním možným vysvětlením podaným zastánci dlouhých věků „kontaminace“. DNA se však nenašla všude, nýbrž jen v jistých vnitřních oblastech „buněk“. Tento vzorec přesně odpovídal onomu v pštrosích buňkách, nikoli však jakémukoli biofilmu pocházejícímu z jiných zdrojů a vystavenému témuž vzorci zjišťujícímu DNA. To jsou doklady dostačující k tomu, abychom vyloučili bakterie, protože ve složitějších buňkách (jako jsou naše či dinosauří) je DNA uskladněna v malé části buňky – jádře.

Dále tým Schweitzerové zjistil zvláštní protein zvaný histon H4. Nejenže takový další protein představuje nový velký problém pro miliony let, ale tohle je specifický protein pro DNA. (DNA je deoxyribonukleová kyselina, takže je záporně nabitá, zatímco histony jsou zásadité, takže kladně nabité, takže přitahují DNA). Ve složitějších organizmech jsou histony miniaturními cívkami, kolem kterých je ovinuta DNA20. Histony se však nevyskytují v bakteriích. Takže, jak říkají Schweitzerová et al., „Tato data svědčí o přítomnosti nemikrobiální DNA v těchto dinosauřích buňkách“11.

Závěr

Je těžké cokoli jasnějšího dodat k jednomu z dřívějších citátů Mary Schweitzerové:

Bylo to přesně jako kdybych se dívala na řez moderní kostí. Ale samozřejmě jsem tomu nemohla uvěřit. Řekla jsem laborantovi: „Ty kosti jsou přece staré 65 milionů let. Jak by mohly krvinky tak dlouho přežít?“21

To však právě svědčí o lpění na paradigmatu dlouhých věků. Rozumnější a vskutku vědecká otázka by zněla:

Tohle vypadá jako moderní kost; viděla jsem krvinky (a krevní cévy) a zjistila hemoglobin (a nyní aktin, tubulin, kolagen, histony a DNA), a praktická chemie dokazuje, že nemohou přežít 65 milionů let. To, co nevidím, jsou tedy údajné miliony let. Takže bychom tuto doktrínu měli opustit.

Odkazy

1. Schweitzer, M.H. et al., Heme compounds in dinosaur trabecular bone, PNAS 94:6291–6296, June 1997. See also Wieland, C., Sensational dinosaur blood report! Creation 19(4):42–43, 1997; creation.com/ dino_blood.
2. Nielsen-Marsh, C., Biomolecules in fossil remains: Multidisciplinary approach to endurance, The Biochemist, pp. 12–14, June 2002. See also Doyle, S., The Real Jurassic Park, Creation 30(3):12–15, 2008; creation.com/real-jurassic-park and Thomas, B., Original animal protein in fossils, Creation 35(1):14–16, 2013.
3. Schweitzer, M., Nova Science Now, May 2009, cross.tv/21726. See also Wieland, C. And Sarfati, J., Dino proteins and blood vessels: are they a big deal? creation.com/dino-proteins, 9 May 2009.
4. Schweitzer, M.H., et al., Analyses of soft tissue from Tyrannosaurus rex suggest the presence of protein, Science 316(5822):277–280, 2007.
5. Schweitzer, cited in Science 307:1852, 25 March 2005.
6. Kaye, T.G. et al., Dinosaurian soft tissues interpreted as bacterial biofilms, PLoS ONE 3(7):e2808, 2008 | doi:10.1371/journal.pone.0002808.
7. Researchers debate: Is it preserved dinosaur tissue, or bacterial slime? blogs.discovermagazine.com, 30 July 2008.
8. Wieland, C., Doubting doubts about the Squishosaur, creation.com/squishosaur-doubts, 2 August 2008.
9. Yeoman, B., Schweitzer’s dangerous discovery, Discover 27(4):37–41, 77, April 2006. See also Catchpoole, D. and Sarfati, J., Schweitzer’s Dangerous Discovery , creation.com/schweit, 19 July 2006.
10. Classification code—Museum of the Rockies.
11. Schweitzer, M. H. et al. Molecular analyses of dinosaur osteocytes support the presence of endogenous molecules, Bone, 17 October 2012 | doi:10.1016/j.bone.2012.10.010. See also Thomas, B., Did scientists find T. Rex DNA? icr.org/article/7093/, 7 November 2012.
12. Wieland, C., Bridges and bones, girders and groans, Creation 12(2):20–24, 1990; creation.com/bones.
13. Sarfati, J., Bone building: perfect protein, J. Creation 18(1):11–12, 2004; creation.com/bone.
14. Embery G., Milner A.C., Waddington R.J., Hall R.C., Langley M.S., Milan A.M., Identification of proteinaceous material in the bone of the dinosaur Iguanodon, Connect Tissue Res. 44 Suppl 1:41–6, 2003. The abstract says: “an early eluting fraction was immunoreactive with an antibody against osteocalcin.”
15. Antibodies developed from chicken bound to the dino PHEX, but not those of alligators. Schweitzer has long used her data to push the dino-to-bird dogma, but for a response to earlier claims, see Menton, D., Ostrich-osaurus discovery? creation.com/ostrich-dino, 28 March 2005. See also Sarfati., J., Bird breathing anatomy breaks dino-to-bird dogma, creation.com/dino-thigh, 16 June 2009.
16. Compare Sarfati, J., Origin of life: the polymerization problem, J. Creation 12(3):281–284, 1998; creation.com/polymer.
17. Newly discovered DNA repair mechanism, Science News, sciencedaily.com, 5 October 2010; see also Sarfati, J., New DNA repair enzyme discovered, creation.com/DNA-repair-enzyme, 13 January 2010.
18. Allentoft, M.E. et al., The half-life of DNA in bone: measuring decay kinetics in 158 dated fossils, Proc. Royal Society B 279(1748):4724-4733,7 December 2012 | doi:10.1098/rspb.2012.1745.
19. 4′,6-diamidino-2-phenylindole, a fluorescent stain.
20. Segal, E. et al., A genomic code for nucleosome positioning, Nature 442(7104):772–778, 17 August 2006; DOI: 10.1038/nature04979. See also White, D., The Genetic Puppeteer, Creation 30(2):42–44, 2008; creation.com/puppet.
21. Schweitzer, M.H., Montana State University Museum of the Rockies; cited on p. 160 of Morell, V., Dino DNA: The hunt and the hype, Science 261(5118):160–162, 9 July 1993.

(Dostupné také v němčině)

Video o měkké tkáni v kosti rohu Triceratopse:

Když rozumný člověk zjistí fakta, která popírají jeho názor, změní názor. Ostatní popřou fakta!

Pavel Kábrt
Příloha Velikost
00643-6.2.2014-dna_a_kostni_bunky_nalezeny_v_dinosauri_kosti.doc 104 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz