Dinosauři z Acambaro: utajované nálezy

pavelkabrt Fakta pro stvoření 0 Koment.

Dr. Dennis Swift Ph.D.

Překlad, doplnění z jiných zdrojů a úprava: Ing. Michal Rod
(Převzato z: www.tlg.estranky.sk)

Waldemar Julsrud, německý obchodník s železářským zbožím v Alabamě a Mexiku řídil svého koně na příkrém svahu kopce El Toro poblíž města Acambaro (Acambaro leží ve státě Guanajuato, 175 mil severozápadně od Mexico City) jedno prosluněné ráno v červenci 1944. Najednou spatřil částečně odkryté otesané kameny a keramické objekty napůl zahrabané v prachu.

01_Waldemar Julsrud.jpg

Waldemar sesedl a vykopal ze země otesané kameny a několik keramických kousků. Julsrud, který byl vzdělaný v archeologii, si okamžitě uvědomil, že tyto keramické části se nepodobaly ničemu, co kdy viděl. Byl obeznámen s Tarascanskou, Azteckou, Tolteckou, Mayankou, Chupicauruckou, Incackou a prastarou indiánskou civilizací. Ale objekty, které držel v ruce, byly výrazně odlišné od jakékoliv známé indiánské kultury.

Waldemar byl s Padre Fray Jose Marie Martinez spoluobjevitel Chupicauroské kultury. Když bylo několik keramických předmětů nalezeno v Chupicauro, Julsrud si najal kopáče na práci. Tento objev přivedl pozornost archeologů z celého světa k Chupicauro. Archeologové nejprve mylně definovali tuto kulturu jako Trascanskou, ale později byla správně definována jako zcela nová Indiánská kultura. Chupicauroská civilizace rozkvétala cca 500 př.n.l. až do 500 n.l., zhruba tisíc let před Tarascanskou civilizací.

02_Acambaro.jpg

03-Mexiko-Acambaro.jpg

Julsrud byl ve svých 69 letech na pokraji odhalení, které by prokázalo největší archeologický objev, jaký byl kdy nalezen. Waldemar najal mexického farmáře jménem Odilon Tinajero na kopání v prostoru, kde byly nalezeny keramické figurky a měl za úkol nalézt další. Brzy měl Tinajero plný trakař keramických výrobků vykopané na hoře El Toro.

Charles Hapgood popisuje, že “Julsrud byl schopný obchodník a udělal s Tinajero dohodu, která je velmi důležitá v našem příběhu. Řekl Tinajerovi, že mu bude platit 1 peso (což bylo 12 centů) za každý celý kousek, který mu přinese.”(1)

Tinajero byl velmi opatrný při odkopávání, aby nerozbil žádný kus a rozbité části lepil dohromady dříve než je přinesl Julsrudovi.
Mezi tisíci vykopanými výrobky byly předměty, které byly velkým překvapením. Sochy různých barev z hlíny byly figurky dinosaurů, různých ras Eskymáků, Aziatů, Afričanů, vousatých Kavkazanů, Mongolů, Polynézanů a objektů, které byly kulturně příbuzné s Egyptskou a Sumerskou kulturou podobně jako jiné kultury.

04_Dinosauří figurky.jpg

Kamenné a hliněné objekty byly velikostí od několik palců (1 palec je 2,54 cm – pozn. překl.) délky až po sochy vysoké 3 stopy (1 stopa=30,48 cm) a sochy dinosaurů dlouhé od 4 do 5 stop. Ve sbírce čítající v té době více než 20000 objektů nebyl jediný, který by byl stejný jako druhý. Každý z hliněných kousků byl jednotlivě zpracováván bez použití forem, obratně vymodelován a pečlivě ozdoben. V této sbírce objektů nestejných velikostí byly figurky dinosaurů v počtu několika set; byly zde také vědecky identifikovány představitelé mnoha druhů dinosaurů, z nichž někteří dinosauři jsou ve společnosti lidí – někdy je i žerou.

Dinosauři včetně druhů Trachodon, Gorgosaurus, rohatý Monoclonius, Ornitholestes, Titanosaurus, Triceratops, Stegosaurus Paleococincus, Diplodicus, Podokosaurus, Struthiomimos, Plesiosaur, Leviathan, Maiasaura, Rhamphorynchus, Iguanodon, Brachiosaurus, Pteranodon, Dimetrodon, Ichtyornis, Tyrannosaurus Rex, Rhynococephalia a další neznámé a ještě nedefinované druhy dinosaurů.

Dále zde byly opracované kameny, včetně jantaru a obsidiánové nože (ostřejší než ocel a dodnes užívané v srdeční chirurgii).

05_Dinosauři_figurky a vyobrazení.jpg

Tyto fantastické dinosauří figuríny ohrožují ortodoxní (evoluční pozn. překl.) koncepce časové osy v mnoha oblastech vědy. Dr. Ivan T. Sanderson byl v r. 1955 fascinován, že nalezl přesného zástupce amerického dinosaura Brachiosaura v té době téměř veřejnosti zcela neznámého. Sanderson napsal o tomto zvláštním dinosaurovi z Julsrudovy sbírky. “Tato figurka je velmi jemný, uhlově černý, naleštěný výtvor. Vysoký okolo jedné stopy. Výtvor je naprosto perfektním vyobrazením Brachiosaura, známého pouze z východní Afriky a Severní Ameriky. Je zde mnoho hlavních rysů kostry ze standardní literatury ale je to jediná rekonstrukce kostry obalená masem jakou jsem kdy viděl. Je to přesně ono.”

Ve 40. a 50. letech minulého století, kdy Julsrudova sbírka rostla, byl stát Guanajuato v Mexiku málo paleontologicky a archaeologicky prozkoumán. Dnes je dále více zřejmé, že podle Julsrudových nálezů žili v zemědělsky bohatém údolí Acambaro během 4 posledních tisíců let civilizace, které měly důvěrnou a přímou znalost dinosaurů.

Julsrud také díky své sbírce roznítil polemiku, ale nejvíce rozčílil vědeckou komunitu vydáním jeho knihy o několik let později. Neomezen akademickými překážkami a nezatížen předpojatými myšlenkami začal spekulovat, že tisíce figurín byly všechny zvláštně vysušeny metodou na otevřeném ohni. Většina úžasných překvapivých rysů této sbírky dinosaurů a lidí byl její poměr k ostatním. Waldemar uvažoval o velmi reálné možnosti že tyto nálezy byly z mnohem starší kultury než kultura Olmecs, Mayans nebo Chupicauro.

06_vlevo.jpg07_vpravo_škrtič.jpg

Sbírka obsahovala důkaz kultury velkého stáří. Objekty ukazovaly na uspořádanou zalesněnou krajinu a že oblast Acambaro byla kdysi velmi zalesněnou plochou namísto vyschlého údolí tak jak je to dnes. Geologové nalezli, že v údolí bylo kdysi velké jezero zhruba před pěti nebo šesti tisíci let. Místo zásobáren pro keramické hrnčířské objekty byla kdysi pláž jezera. Původně byly objekty zahrabané do písku. Fauna, rostliny, stromy, květiny v umění této neznámé civilizace představovaly zalesněnou krajinu, jezera a pralesní prostředí.

Julsrud se pokoušel získat pozornost z vědeckých kruhů, ale setkával se s nedostatkem zájmu a akademickým tichem. Tím, že archeologové, paleontologové, dějepisci, a antropologové ho ignorovali, Julsrud přikročil k uveřejnění jeho vlastní knihy v Spanish Enigmas Del Pasado. Waldemar v tisku teoretizoval, že kolosální sbírka keramických a kamenných artefaktů byla pohřbena lidmi, kteří se setkali s nějakou katastrofou. Domníval se, že to bylo období katastrofy, která měnila tvář země a takže to musel být úplný krach starověké civilizace vlivem této katastrofy. Jeho nejradikálnější návrh, s kterým silně narazil mezi vědci, bylo jeho tvrzení, že lidé existovali současně s dinosaury.

08_Ocas i krk dozadu.jpg

Ačkoli důkazy napovídaly, že Julsrud nalezl něco, co je značného vědeckého významu, zažil posměch od vědeckých autorit poté, co byla jeho kniha zveřejněna.

Byla zde v Acambaro během doby ledové (podle geologické časové stupnice) starobylá civilizace? Ve sbírce jsou zcela neomylně představitelé hrbatého amerického velblouda z doby ledové, koně z doby ledové, právě tak jako zvířata podobná nosorožci vyhynulého druhu. Je tam mnoho figurín obrovských opic – takových, které existovaly v Jižní Americe v pleistocénu.

Během vykopávek mezi figurínami byly nalezeny i nějaké zuby. Tyto zuby zkoumal Dr. George Gaylord Simpson v roce 1955, v té době vedoucí paleontolog American Museum of Natural History. Identifikoval je jako zuby Equus Conversidans Owen, zaniklého koně z doby ledové. V Julsrudově sbírce jsou dvě figuríny Equus Conversidans Owen. Obraz koně z doby ledové je také vyryt na keramický hrnec, který je součásti sbírky.

09_Horní.jpg
10_Dolní.jpg

V roce 1947, po publikování Julsrudovy knihy, několik novin a časopisů v Mexiku krátce podalo zprávu o tomto objevu. Ale Julsrud nemohl přimět žádného vědce nebo někoho z úředníků v Mexiku, aby přijeli a vyšetřili vykopávky figurín sami.

Nakonec v roce 1950 americký novinář, Lowel Harmer, požádal Acambaro prozkoumat sbírku. Harmer šel do míst s názvem hora El Toro a fotografovat Julsruda a kopání při vytahování figuríny dinosaura z pod kořenů v nové jámě. Popisoval to takto: „Každý cítí, že tito velcí ještěři mohli být vytvořeni jen umělcem z dávných let, který je dobře znal.“ (3)

Vládní vědci jednali tak, jakoby se nic významného v Acambaro nenalezlo, protože to ohrožovalo evoluční názor. Navzdory jejich úsilí zlehčovat nebo bagatelizovat Julsrudovy objevy jako výstřednost, informace se pomalu dostávaly k široké veřejnosti, která vzala Julsrudovu sbírku vážně a považovala ji za legitimní objev.

William W. Russell, novinář z Los Angeles se poté objevil na scéně. Russell samotný fotografoval vykopávky. V čerstvě vykopaných jamách se objevovaly objekty, které měly kořeny propletené kolem nich. (4) Objekty podle Russella musely být v zemi mnoho let, protože kořeny stromů rostly kolem těchto objektů v hloubce pěti nebo šesti stop pod zemí. Russell popisoval, že podle jeho soudu tento materiál svědčí o velkém stáří.

11_První shora.jpg
12_Druhý shora.jpg
13_Třetí shora.jpg

Objevy se od té doby rozšířily do literatury pro širokou veřejnost a to posloužilo jako intelektuální tlak na vědce, kteří se do této doby halili do pláště intelektuálního ticha. Profesionální archeologové museli jednat s problémem v Acambaro, který je stále více znervózňoval.

V roce 1952 Charles C. Dipeso z Amerind Foundation byl pod tlakem novin a časopisů (4) přemluven provést zkoušku z podivné sbírky. Dipeso myslel, že provedením testů by se mohli zbavit této “falešné” sbírky, protože by testy demonstrovaly, že se jedná o moderní výrobky. Vzorky byly poslané a laboratorní zkoušky o nich neprokázaly nic takového.

Figuríny nemohly být padělány třeba už jen proto, že formy zde představovaného života patří k druhohorním plazům.

Dipeso v červnu 1952 přijel do Acambaro prohlížet sbírku vlastněnou Julsrudem. Po 4 hodinách, které zde strávil, tvrdil, že viděl 32000 předmětů uskladněných ve vile. Dokonce prohlašoval, že prozkoumal velmi precizně a důkladně rozsah sbírky a že objevil na figurínách prohlubeniny jak byly formovány oči, ústa atd., vše ostré a nové. Ve všech trhlinách nebyl patrný žádný prach. (5)

Archeolog John H. Tierney, který o tomto případě přednášel po desetiletí, říká na to, že aby DiPeso dokázal to, co tvrdí, musel by pečlivě zkoumat 133 vzorků za minutu, a to bez přestávky po celé čtyři hodiny. Ve skutečnosti by si už pouhé roztřídění impozantně zpřeházených exponátů a jejich vhodné uspořádání pro korektní vyhodnocení vyžádalo celé týdny.

Dipeso musel být robot archeolog, jeho manipulace s objekty v rychlosti převyšuje supermana. Dosáhl herkulovského výkonu, protože musel vyšetřit 133 artefaktů za minutu a pracovat bez přestávky.

Charles Dipeso řekl , že další vyšetřování odhalilo, že skupina žijící v Acambaro dělala figuríny během „zimních měsíců zatímco jejich pole ležela bez užitku.“ Dipeso věřil, že skupina podvodníků přišla ke svým myšlenkám v místním kině, dále z četby komiksů, novin nebo knih z místní knihovny.

14_Člověk a dino.jpg
15_druhý shora.jpg
16_třetí shora.jpg

Francisco Aguitar Sanchaz, vrchní správce z NIPS (National Irrigation Plant of Solis) řekl: „Na základě čtyřleté důvěrné znalosti obyvatelů z celé této oblasti a znalosti archeologických aktivit na tomto území, musím jednoznačně popřít, že by zde v nejbližším okolí byla jakákoliv taková keramická produkce.“

Starosta města Acambaro, Juan Terrazaz Carranza, vydal v 23. června roku 1952, úřední prohlášení číslo 1109 vyvracející Dipesovo obvinění: „Městský úřad pod mým vedením prohlašuje, a vyšetřování v této věci ukázalo, že v této městské oblasti neexistuje žádná osoba, která by se zabývala produkcí takovýchto či podobných předmětů.“

Dipesova nepravá tvrzení mají ale mnoho dalších problémů. Pochybil ve zmínce, že keramické artefakty z jílu různého složení a stylů nebyly zhotoveny každá zvlášť a originálně, ale byly dělány podle formy. Jenže zde byly nejen keramické kusy, ale také figurky z kamene – a ty nemohly být tedy vyráběny pomocí forem.

Keramická sbírka má neuvěřitelnou pestrost a krásu kterou si získala obdiv u profesionálních umělců. Žádná rolnická rodina by nebyla schopná vytvořit tisíce a tisíce originálních soch s takovou schopností a uměleckou obratností.

Slavný Earle Stanley Gardner, jehož detektivní záhady se staly základem pro slavné televizní programy Perry Mason, byl soudní patolog a právní zástupce, který sloužil přes 20 let jako okresní prokurátor pro město Los Angeles. Pan Gardner zkoumal sbírku a vyjádřil expertní názor zkušeného prokurátora, když řekl, že jestliže skupina podvodníků udělala všechny tyto kusy, pak by jejich styl byl rozpoznatelný v celé sbírce.

„Každý zločinec, každý kriminální gang má jeho vlastní metodu činnosti. Policie může často poznat kriminální gang podle způsobů zločinu. Je zřejmé, že žádný jednotlivec nebo padělatelská skupina by nemohla vyrobit tyto sochy.“

Charles Dipeso zdůrazňoval ve svých narážkách, že sbírka byla důkladná mystifikace; kopáčové udělali jámy, zakopali objekty a později je opět vykopali. Dipeso dokončil v r. 1953 svou zpráva s halasnou sebedůvěrou: „Naše vyšetřování prokázalo přesvědčivě, že figuríny nejsou prehistorické a nebyli vyrobeny nějakou prehistorickou superrasou, která by žila současně s dinosaury.“ (6)

Velká část Dipesovy zprávy byla absolutně nepodložená a byly to pouhé domněnky. Co by mohlo být motivem pro padělání objektů? Finančně vyjádřeno, padělatele, kteří vyráběli objekty, vynaložili cca 12 centů za každou figurínu, nikomu o svých nákladech neřekli, pohřbili objekty a pak je znovu vykopali. Tinajero, chudý mexický rolník, by si nikdy nemohl dovolit udělat 33500 figurín za těchto podmínek.

17_první shora.jpg
18_druhý shora_0.jpg

Sbírka není jen zručně vyrobena, ale obsahuje i druhy dinosaurů, které mohla vytvořit pouze osoba vysoce vyškolená, která měla hluboký vhled do paleontologické literatury a musela vědět o vzácných formách života. Odilon Tinajero neměl ani umělecké schopnosti ani vzdělání, aby stvořil takový podvod. Tinajero opustil školu ve čtvrté třídě a uměl sotva číst nebo psát.

Acambaro je suchá vyprahlá oblast bez stromů, přesto keramické objekty byly vypalovány na otevřeném ohni. To by požadovalo mnoho nákladů za palivové dříví, které je v Acambaro velmi drahé. Kouř, který by stoupal z ohně, by musel zůstat neodhalený všem, kteří žili okolo.

Profesor Ramon Rivera z Acambarocké střední školy zabývající se historií spustil měsíc trvající vyšetřování, rozhovory s lidmi každého věku a zaměstnání. Profesor Rivera měl obrovskou znalost z historie této oblasti a kontakty s obyvateli Acambaro.

19_Člověk sedí na dinosaurovi.jpg

Rivera sepsal tuto zprávu: „Pravdou je, že nic není tak vzdáleno podezření, jako to, že by kdokoliv žijící v Acambaro popřípadě blízko nebo dále od těchto míst, byl schopen v takové kvalitě dělat postupně tolik kusů. Tato skutečnost byla vyšetřovaná všemi možnými způsoby od minulého století do současnosti. Zde žijí staří lidé, kteří můžou ještě dát historicky nezaznamenané detaily od počátku nezávislosti této země.“

Jiné úvahy, v debatě nad autentičností artefaktů často ignorované, jsou fakta, že mnoho prvků je zhotoveno z tvrdého kamene a ne z keramiky. Tyto kamenné objekty vykazují účinky eroze a kamenné objekty jsou přitom stejného stylu jako keramika a faktor eroze je skoro nemožné falšovat.

20_Dinosaurus drží člověka.jpg
21_Dino si drží krk.jpg
22_Dino.jpg

V roce 1954 bouře polemiky, obklopující Julsrudovu sbírku, dosáhla velkého zájmu, takže oficiální archeologové z mexické vlády se rozhodli sbírku prověřit. Dr. Eduardo Noquera, ředitel Pre-Hispanic Monument z Instituto Nacional de Antropologiae Historia byl vedoucí výzkumník doprovázený vědci: Rafael Orellana, Ponciano Salazar a Antonio Pompa y Pompa z Instituto Nacional de Antropologiciae Historia. Při příjezdu prohlédli sbírku a přešli k hoře El Toro a vybrali si neporušená místa pro vykopávky.

Dr. Noguera dohlížel na vykopávky z místa, které si on a jiní prominentní mexičtí archeologové vybrali. Po několika hodinách kopání bylo objeveno mnoho kusů. Archeologové deklarovali, že kusy vykazují známky starobylosti a to, že byly pohřbeny dávno. Figuríny byly vykopány v přítomnosti několika svědků včetně osob z místních škol a členů z obchodní komory. Okamžitě archeologové blahopřáli Julsrudovy k jeho pozoruhodnému objevu. Dva z archeologů slibovali, že napíší o objevu ve vědeckém časopisu.

Noquera si nejspíš uvědomil, že figuríny dinosaurů vnáší problém, který by mohl zničit jeho profesionální povolání. Archeologové byli zkrátka tváří v tvář dilematu buď mluvit pravdu bez ohledu na to, co si kdo bude myslet o tom, jak vybrali místo a vykopali figurínu dinosaura, nebo skryjí pravdu v nějakém alternativním vysvětlení.

Noquera se vrátit do Mexiko City a o tři týdny později se svými podřízenými předložil zprávu, že sbírka musí být mystifikace kvůli životním formám dinosaurusů obsažených ve sbírce. Dr. Noquera psal, „Navzdory tomu, že postupy při nalézání objektů byly zjevně vědecky legitimní, jedná se zde o případ kopie a padělání provedeném v relativně nedávném období. Podle mého mínění se sbírka skládá ze tří typů objektů, kde jeden typ předstírá figuríny jako reprodukce zvířat zaniklých před miliony lety. Možná byl výrobce těchto objektů inspirován nějakou knihou o paleontologii, která byla v módě na konci minulého století (19. stol. pozn. překl.) nebo začátku tohoto století.“

23_první shora.jpg
24_druhý shora.jpg
25_třetí shora.jpg

Julsrud byl opravdu zklamán, že v rozpětí několika týdnů, archeologové nejprve potvrzovali pravost sbírky a pak chytrým manévrem popřeli jejich vlastní objevy. Julsrud, nezlomený všemi akademickými výpady od strnulých ortodoxních vědců hanících sbírku, místo aby toho nechal, zvýšil úsilí přesvědčit skeptiky.

Později se ale v Acambaro objevil vynikající učenec, který demaskoval tvrzení Julsrudových oponentů sérií argumentů a faktů, která se prokázala jako nesporná. Charles Hapgood, profesor historie a antropologie z Keene State Univerzity New Hampshire strávil v létě 1955 několik měsíců v Acambaro a vedl velmi detailní prověřování sbírky. (Charles Hapgood je autor mnoha knih včetně knihy „Posunující se zemské kůry “ (1958), „Mapy starověkých vikingských náčelníků“ (1966), a „Cesta Poláka“ (1970)).

Po dvou expedicích na toto naleziště, v letech 1955 a 1968, Charles Hapgood, profesor historie a antropologie na universitě v New Hampshire, zaznamenal výsledky svého 18-letého výzkumu Acambara v knize nazvané Mystery in Acambaro. Hapgood, který byl zpočátku ohledně této sbírky opačným názorům přístupný, v její pravost uvěřil po první návštěvě v roce 1955 poté, když se stal svědkem vykopání některých figurek v místech, která kopáčům sám určil.

Hapgood vyhloubil při své 1. návštěvě několik míst kde byla neporušená původní zemina a nalezl mnoho kusů keramických figurín stejného typu jako nacházel Julsrud. Aby eliminoval jakoukoliv možnost podvodu, že Tinajero nebo někdo jiný vyráběl keramiky, Hapgood se rozhodl kopat pod domem, který byl postaven v roce 1930, dávno před tím, než byly nalezeny nějaké artefakty na hoře El Toro. Našli dům přímo nad místem, které vlastnil policejní prezident a žádal o povolení kopat pod podlahou jeho domu. Povolení bylo uděleno, a tak začali kopat šest stop hlubokou jámu pod silnou vrstvou betonu podlahy v obývacím pokoji a odkryli tucty sporných objektů. Jelikož dům byl postaven o dvacet pět let dříve než Julsrud přijel do Mexika, byl Julsrud ospravedlněn, byla tím vyloučena teorie o padělatelích a popíralo to Dipesovu a stejně tak Noqueravu zprávu ve všech hlavních bodech.

26_první shora.jpg
27_druhý shora.jpg
28_třetí shora.jpg

V roce 1968 se Charles Hapgood vrátil do Acambaro v doprovodu Earle Stanley Gardnera. Pan Gardner byl nejen odborníkem v kriminologii ale byl také vyšetřovatel archeologických problémů. Byl velice ohromen rozsahem a růzností sbírky. Bylo docela jasné, že pan Gardner považoval teorii o falšování za hloupost.

Metoda C14 radioaktivního uhlíku byla zatím pouze v plenkách, ale Hapgood získal vzorky pro testování metodou C14. (7) Gardner a Andrew Young (vynálezce zvonové helikoptéry) financovali testování.

Hapgood předložil vzorky laboratoři Laboratory of Isotopes Inc. v New Jersey. Výsledky byly následující:

Vzor č. l: (I-3842) 3590 + – 100 (c. 1640 B. C)
vzor č. 2: (I-4015) 6480 + – 170 (c. 4530 B. C)
vzor č. 3: (I-4031) 3060 + – 120 (c. 1110 B. C)

Radioaktivní uhlík stanovil největší hodnotu více než 4500 B. C., což keramiku kvalifikovalo jako nejstarší sbírku na západní polokouli!!!!

V roce 1972, Artur Young předložil dvě figuríny Dr. Froelichu Raineymu, řediteli Pennsylvania Museum for Thermoluminescent Dating. Masca laboratoř získala výsledky stáří vyšší než 2700 B. C metodou termoluminiscence. V dopisu datovaném 13. září 1972, adresovaném panu Youngovi, doktor Rainey řekl:

„…Nyní po letech experimentování práce na přístrojích zde v laboratoři v Oxfordu, nemáme žádné pochyby o spolehlivosti z termoluminiscenční metody. Pravděpodobnost chyby je 5-10% z absolutního počtu datování, takže se již nemusíme starat o to, že by celý systém byl chybný. Rád bych také upozornil, že jsme byli překvapeni mimořádně starověkým datováním těchto figurín, které Mark Han testoval v naší laboratoři, a to průměrně 18x každý z čtyř vzorků. Z toho důvodu zde máme zvláštní případ velkého vědeckého významu…. Stručně řečeno, laboratoř trvá na tom, že datování materiálu z Julsrudovy sbírky spadá do archeologického období v Mexiku a ne do oblasti falšování v moderní době.“

29_první shora.jpg
30_druhý shora.jpg
31_třetí shora.jpg

Ale když laboratoř University of Pensylvania zjistila, že dinosauři byli součástí sbírky, stáhli zpět své výzkumy termoluminiscenční metodou. Tvrdili, že tato keramika vydává regenerační světelné signály a nemůže být starší než 30 let.

Termoluminiscenční technik přiznal, že podle jeho zkušenosti nezná žádné další keramiky, které by produkovaly regenerační světelné signály, a že žádná jiná keramika metodou termoluminiscence nebyla nikdy testována použitím regeneračních světelných signálů. Zkrátka, testování byl podvod, laboratorní trik, aby se mohli vyhnout jasnému závěru, že dinosauři a lidé žili spolu.

John Tierney se rozhodl předložit pensylvánské univerzitě vykopávky k testování standardními procedurami. Tierney vykopal dva zlomky Julsrud typu keramiky v El Toro Mountain v Acambaro v roce 1956 za Julsrudovy přítomnosti. Tierney nechal nejprve tyto kusy datovat dr. Viktorem J. Bortoletem, ředitel Research of Daybreak Nucleari Archaeometrics Laboratory Services. Dr. Bortolet určil horní limit věku těchto kusů na 2000 let a tím popřel zprávu laboratoře University of Pensylvania, která proklamovala, že objekty byly udělané před třiceti až sto lety. (Cool

32_první shora.jpg
33_druhý shora.jpg
34_třetí shora.jpg

John Tierney dal poté k prozkoumání půl tuctu vzorků Julsrudovy keramiky různých druhů, které měly složení z jílu, týmu Ohio State University. Tým expertů se skládal z dr. J. 0. Everharta (předsedy Department of Ceramic Engineering), doktora Earle R Caley (který je jeden z nejuznávanějších archeologických chemiků) a doktora Ernesta G. Ehlerse (mineralog z geologickém oddělení Ohio State University). Vydali prohlášení, že není možné věřit, že by artefakty byly udělány v moderní době ani nevěří, že byly udělány nějakým amatérem, který se pokoušel o podvod. Ale jakmile byli obeznámeni s tím, že ověřili Julsrudovy artefakty, upadli do hlubokého a patrně stálého ticha.

Tierney, který při výzkumu spolupracoval s profesorem Hapgoodem, Williamem N. Russellem a dalšími tvrdí, že Smithsonova instituce a další archeologické autority vedou proti těmto objevům rozsáhlou dezinformační kampaň. Smithsonian ihned na počátku zařadil sbírku z Acambaro mezi propracované mystifikace. Tierney, využívající práva na svobodný přístup k informacím, kromě toho zjistil, že prakticky všechny soubory Smithsonova institutu týkající se Julsrudova případu, schází.

V roce 1997 B. C. Video uvolnilo program “Jurassic Art” s prvky z Acambaro, které bylo původně myšleno jako součást zvlášního programu NBC „Tajemný původ člověka.“ Program uváděl Neil Steede, president Early Sites Research Society West a Mexican Epigraphic Society, který se pokoušel odhalit sbírku jako podvod nedávné výroby. Když se program chýlil ke konci, bylo odhaleno, že poslal dva vzorky z keramiky Julsrudova typu (jeden byl lidská figurína a další figurína dinosaura) nezávislé laboratoři k testování metodou C14. Vrátily se zarážející výsledky. Lidská postava byla datována na 4000 let stáří a figurína dinosaura na 1500 let stáří. Tím pro něj vznikl velký problém, a proto prohlašoval, laboratorní zkoušky nemohou být považovány za pravdivé. Ve skutečnosti figurína dinosaura přinesla velice mnoho problémů pro ortodoxní vědu a Steede musel najít způsob, jak z toho ven. Řešení bylo prosté. Vyřadil datování dinosaura.

35_první shora.jpg
36_druhý shora.jpg

Japonská společnost Nissi sponzorovala televizní expedici do Acambaro a natáčela program pro japonský TV program, týkající se figurín z Acambaro. Program nazvaný „Výtvory dinosaurů prastarými národy“ byl vysílaný 2. února 1997 v Japonsku. Úžasný moment v programu byl, když japonský vypravěč zvedl zvířecí figurínu vedle knihy o druzích dinosaurů.

Dr. Herrejon řekl, že dokonce většina dinosaurů vypadajících jako dinosauři z Julsrudovy sbírky nevypadají jako typičtí sauropodi, ale že mají malé trny na zádech. Dr. Herrejon bezděčně pomohl ověřit pravost z Julsrudových figurín dinosaurů. Nikdo nevěděl v 40. a 50. letech minulého století, že by nějaké druhy dinosaura měly kožní trny (výstupky). To bylo dílem Stephena Czerkasa, který v r. 1992 ve svých článcích vynesl na světlo tento aspekt dinosauří anatomie (Geology, V.20, Číslo 12, 1992, p.1068-1070).

Dr. Herrejon byl důvěrně obeznámen s detaily a obsáhlostí Julsrudovy sbírky (33700 keramických kusů). Řekl, že vskutku udivující je, že žádný kus není stejný jako druhý. Všechny byly odlišné. Jiní, kteří podrobně zkoumali sbírku, zjistili také tuto skutečnost. Dr. Herrejon to komentoval takto: „Jestliže byly vyrobeny, kdo byl jejich tvůrce? Žádný umělec by sám nemohl udělat 33700 figurín, všechno v různých stylech. Jestliže by to byla mystifikace, musí zde být mnoho umělců. Jak by se taková konspirace mohla zamlčet všechny ty roky? Jistě by někdo musel vědět o takových aktivitách.”

Dalším faktorem je prach a patina. Dr. Herrejon řekl, že artefakty měly vytvořenu prachovou inkrustu spolu s dalšími materiály (patinou). Během velikonočního týdne r. 1951 Antonio strávil dva dny čištěním v té době čerstvě vykopaných keramických kusů od prachu a patiny.

Herrejon a Julsrud si neuvědomili, že nepřítomnost patiny na objektech později vrhne obvinění, že nemohou být prastaré nebo autentické. Julsrud vydal příkaz z neznalosti, aby očistili všechny artefakty, což se stalo ve 40. letech. Práce byla dokončená Tinejerem a jeho pomocníky.

Nicméně tam bylo mnoho očitých svědků, kteří viděli Julsrudovy vykopávky keramických kusů a mohou potvrdit, že artefakty měly na sobě patinu a špínu.

V r. 1999 Dr. Don R. Patton a Dr. Dennis Swift Ph. D. cestovali z Mexico City do Acambaro cca 270 km z cílem prozkoumat tuto záhadu.

37_dva vedle sebe.jpg

Brzy po příjezdu do Acambaro zjistili, že Julsrudova sbírka byla zamčena v horním skladu, kde nebyl přístup veřejnosti. Po dvou dnech vyjednávání se starostou, sekretářem pro turistický ruch a ředitelem Acambarského muzea dostali povolení vidět část sbírky. Sklad byl oficiálně otevřen starostou – boxy byly narovnané až po strop s nálezy zabalenými do novin a nahodile umístěnými do rozpadajících se kartonových krabic.

Podrobně sečtená sbírka 33500 předmětů včetně hudebních nástrojů, masek, modelů, nástrojů, kuchyňského náčiní, sošek, lidských obličejů mnoha různých národností a dinosaurů. Nálezy totiž původně naplňoval 12 místností Julsrudova domu, až nakonec musel Julsrud spát ve vaně, protože to bylo poslední volné místo.

V 6 hodinovém intervalu byli schopni rozbalit o něco méně než 800 keramických figurín. Práce velkou rychlostí znamenala, že během 6 hodin otevřeli 14 krabic a vyskládali obsah na pracovní stůl. V každé várce bylo nalezeno cca 75 nádherných exemplářů dinosaurů.

Byli naprosto nadšeni figurínou dinosaura Iguanodona.

38_dva vedle sebe.jpg

Ve 40. a 50. letech minulého století byl Iguanodon naprosto neznámý. Žádný podvodník by nemohl udělat model Iguanodona, protože ho neznal, dokud nebyly v letech 1978-1979 nelezeny kostry dospělých Iguanodonů spolu s hnízdy a mláďaty. (2)


Více o zmíněných lidech a nálezech v Acambaro viz:

http://www.bible.ca/tracks/tracks-acambaro-witnesses.htm
http://www.omniology.com/3-Ceramic-Dinos.html
http://www.nwcreation.net/dinosdragons.html

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na