Dinosauři kontra ptáci – zkameněliny nelžou

pavelkabrt Evoluce organizmů 0 Koment.

 Timothy L. Clarey

(Timothy L.Clarey, Ph.D., je profesorem geologie na Delta College, Michigan, USA)
Článek byl přeložen z časopisu Impact #399, který vyšel v září 2006. Přeložil 31. 12. 2006 M. T.

Pojem „dinosauria“ použil poprvé roku 1841 sir Richard Owen v projevu k Britské společnosti pro pokrok vědy. Posléze jej publikoval v roce 1842. Byl prvním, kdo poznal, že dinosauři („strašně velcí plazi“) byli specifickou skupinou plazů, velmi odlišnou od dnešních ještěrek. Owen definoval dinosaury jako plazy, kteří chodili zpříma a drželi se jako sloni a nosorožci. Dinosauři neměli křídla, ploutve jako tuleni ani ploutve jako ryby. Owen byl nejznámějším a nejuznávanějším srovnávacím anatomem devatenáctého století. Ve svém pozdějším životě vášnivě polemizoval s Darwinovou evoluční teorií.

Thomas Huxley, slavný zastánce Darwinovy teorie, byl prvním člověkem, jenž postuloval, že dinosauři byli předchůdci ptáků – v publikacích mezi 1868 a 1870. Huxley shledával, že někteří dinosauři měli kloub na noze podobný ptákům, krátký trup, masivně vypjatá bedra, dlouhý a pohyblivý krk a dlouhé zadní končetiny tak typické pro anatomii ptáků. Zjistil též, že někteří dinosauři měli v kostech díry pro vzdušné měchýřky jako je tomu u moderních ptáků, a že někteří dinosauři měli zpětnou stydkou kost typickou pro ptáky (1). Později k tomuto seznamu přibylo to, co bylo vykládáno jako vidlicovitá ptačí kost u některých dinosaurů (2).

Od archeopteryxe k archeoraptoru : Od ptáka k podvodu

Jádrem sporu je takzvaná přechodná fosílie (tedy zkamenělina, často uváděná jako spojovací článek mezi ptáky a dinosaury) jménem Archeopteryx. Všech deset exemplářů bylo nalezeno v Německu v solnhofenských vápencích datovaných do svrchní jury (150 miliónů let starých podle evolučních standardů). Pat Shipman prohlásila, že „Těchto pár zvláštních fosílií posloužilo jako základna pro oslnivé dedukce, divoké spekulace, pronikavé analýzy a překvapivá zjištění“ (3). A jsou to dobře zachované stopy peří na některých exemplářích, jež zajistily archeopteryxovi status ikony – prvního ptáka.

Mezi prvními kritiky archeopteryxe jako prvního ptáka byl Sankar Chatterjee, jenž ohlásil objev „ptáka“ z triasu, kterého nazval Protoavis. Jako sponzoři Chatterjeeova výzkumu se National Geographic Society (NGS) rozhodla zveřejnit tento objev dříve než proběhlo formální vědecké recenzování a posouzení Chatterjeeovy práce. NGS za to sklidila ostrou kritiku od jeho kolegů (4). Ten však opravdu povolil NGS publikovat svůj nález, a tak teoreticky posunul výskyt prvního ptáka do doby o 75 milionů let starší než byl Archeopteryx.

Mnoho paleontologů však s tímto postupem nesouhlasilo, a dnes někteří dokonce pochybují o tom, že Protoavis je vůbec ptákem (5). NGS pokračovala ve vyvolávání sporů, když roku 1999 publikovala zprávu o „opeřeném“ dinosaurovi archeoraptorovi, a opět ohlásila objev dříve než byl vědecky recenzován. Později se zjistilo, že tento vzorek byl slepen z částí ptáka a dinosaura. Jinými slovy šlo o padělek.

Jonathan Wells zašel tak daleko, že vzorek označil za „piltdownského ptáka“ jako připomínku podvodu s piltdownským člověkem (6). NGS by se byla měla naučit už roku 1991, že si nemá nárokovat právo na „vědeckou“ autoritu či ohlašovat objevy dokud nálezy nejprve neprošly vědeckou recenzí k potvrzení jejich vědecké spolehlivosti (7).

Jedním z největších kamenů úrazu při obhajování myšlenky, že dinosauři se změnili v ptáky, zůstává nedostatek podpory pro ni ve fosilních nálezech. Shipmanová poznamenala, že „Hypotéza dvounohého předka (pokládaná za logickou) má málo přímých důkazů z fosilních nálezů, které by ji podpořily či vyvrátily“.

Nejlepšími fosilními důkazy pro spojovací článek je historicky doložená záměna archeopteryxe za compsognatha. Nejméně tři ze vzorků archeopteryxe byly původně špatně určeny buď jako Compsognathus či jako ptakoještěr. Bohužel nalézáme tato dvě zvířata v téže vrstvě jako archeopteryxe, takže je těžké obhájit tvrzení, že jedno bylo předkem druhého. Obhájci hypotézy o původu ptáků z dinosaurů mají proto jedinou možnost: tvrdit, že předkem archeopteryxe bylo cosi zatím neznámého. „Tohle může být pravda, ale uvažování o hypotetickém předkovi představuje ještě vratší tvrzení než je pozice na jedné noze, zatímco druhá se pohybuje kupředu“, prohlásila Shipmanová (9).

Situace se stává ještě nepřehlednější, pomyslíme-li na fakt, že většinu dinosaurů (kteří prý byli předky ptáků) nalézáme v horninách mnohem mladších než jsou ty, v nichž nalézáme archeopteryxe. Dinosaury jako velociraptora či deinonycha nalézáme v horninách z období křídy. Tyto horniny jsou podle evolučních měřítek o 75 milionů let mladší než horniny z období svrchní jury obsahující archeopteryxe. Obhájci vztahu mezi dinosaury a ptáky se snaží tuto informaci bagatelizovat a trvají na tom, že nějaký ještě neobjevený předek musí spojovat obě skupiny – bez ohledu na to, že fosilní nálezy zde chybějí.

Kladistika: Pokus obejít fakta

Paleontologové se pokusili uniknout „problémům“ s fosiliemi zavedením nové soustavy klasifikace organismů zvané kladistika. Tato soustava popisuje organismy na bázi jejich sesterských, kmenových vztahů (10). Kladisté řadí vymřelé i žijící organismy podle téhož klíče bez ohledu na čas, a v tomto procesu jsou neznámé či chybějící přechodné fosilie obvykle pomíjeny či vypouštěny.

Problémem kladistiky je fakt, že svévolně vybírá z nového tvora jen to, co se jí hodí. Evoluční novinka je zděděná změna předchozího vzorce či struktury, jež činí organismus jedinečným (11). Výběr evolučních novinek je zvlášť velkým problémem u organismů vymřelých, protože pro srovnávání zde máme k dispozici jen morfologické rysy. Výběr provádějí experti na tu kterou oblast přírodovědy, neboli (slovy Henryho Geea) „osoby kvalifikované k tomu, aby posuzovaly důkazy“ (12).

Gee dále vysvětlil, že „Nebezpečím pro vědce je to, že začnou věřit švindlu, to, že se ve skutečnosti stávají světskými kněžími (kteří poznali pravdu s velkým P), „pravdu, jež může být ověřena“. Taková pravda je však svou podstatou nevědecká (selhává)“ (13). Důvod, proč mnozí uvěřili podvodu s archeoraptorem, spočíval v jejich víře ve svůj vlastní švindl, bez ohledu na to, že zde pravá věda trpí (14). „Vědci“ věřili tak silně tomu, že se ptáci vyvinuli z dinosaurů, že veškeré důkazy o opaku byly ignorovány či zametány pod koberec jako nedůležité. „Vědci“ se stávali „kněžími“, kteří kážou vlastní verzi „vědy“.

Další důkazy

V uplynulých 150 letech bylo objeveno mnoho otisků kůže dinosaurů. Tyto nálezy (jakož i slavný objev otisků kůže embrya z Argentiny v roce 1998) vykazují pouze šupiny velmi podobné šupinám plazů moderních. Neznáme dinosaury, kteří by měli peří jako je vidíme na archeopteryxovi (15).

Nedávno byl objeven nový dinosaurus jménem Juravenator, z hornin blízko místa nálezu archeopteryxe (16). Tento nový exemplář vykazoval na ocasu jasné plazí šupiny bez jediné stopy peří. Autoři objevu se pokoušeli vysvětlit chybění peří u takovéhoto „ptáku podobného“ exempláře tvrzeními, že peří měli tito tvorové jen po určitou část roku či že se peří pravděpodobně vyvíjelo vícekrát za jejich život. Nejjednodušším řešením však zůstává, že prostě vůbec žádné peří neměli.

Ornitolog Alan Feduccia a jeho vědecký tým nenalezli žádný důkaz pravého peří na žádném z nedávno publikovaných „opeřených“ dinosaurů z Číny (17). Jejich závěrem bylo, že údajné „zárodky peří“ byly pouze zbytky sítě kolagenových vláken, jež vytvořily během rozkladu živočicha vzorce vypadající jako peří. Feducciův tým dále dodal, že je příliš brzy na prohlášení, že „ptáci jsou živí dinosauři“. Uzavřel svou práci konstatováním, že „problém původu ptáků je ještě daleko od svého vyřešení“ (18). Tito autoři varovali, že přílišný důraz na kladistiku a ignorování dat ze stratigrafie, embryologie, ekologie a biogeografie vyústily v zavádějící interpretace nálezů (19).

Jiný tým vědců zjistil, že ani zachované měkké tkáně ani kostry nesvědčí o tom, že by ptáci a dinosauři byli spřízněni (20). Vědci usoudili, že teropodní dinosauři (včetně nedávno objeveného sinosauropteryxe) neměli plicní přepážku ptačího typu, nýbrž soustavu podobnou krokodýlům, což dále zvětšuje propast mezi ptáky a dinosaury.

Závěry

Co říká o dinosaurech Bible? Termín „dinosaurus“ nebyl v biblické době užíván, ale přece jen máme zprávu v Jóbovi 40:15-18, jež popisuje obrovité sauropodní zvíře, jež žralo trávu (behemóta). Až donedávna se v horninách obsahujících dinosaury žádná tráva nenalézala. Avšak roku 2005 objevila skupina vědců, že titanosauridní sauropodi skutečně trávu žrali (21). Vědci našli stopy trávy ve fosilizovaném trusu (koprolitech) z hornin svrchní křídy v Indii. Dokonce i pro „bronzové válce“ (doslovný překlad pro „velké kusy bronzu“) se našly důkazy v kostech dinosaurů, jelikož obratle sauropodů jsou duté a vyplněné strukturami zvanými pleurokély po stranách morku (22). Dinosauři měli též silné holení kosti jako „železo“. Znovu a znovu zjišťují vědci, že dinosauři byli ve skutečnosti specifickou skupinou plazů, ani jako moderní ještěrky ani jako ptáci, ale vskutku jeden z Božích zázraků stvoření.

Odkazy na literaturu

1. Bakker, R.T., 1986, The Dinosaur Heresies: New Theories Unlocking the Mystery of the Dinosaurs and Their Extinction, pp.303-305, Kensington Publishing Corp., New York.
2. Padian, K., and L.M.Chiappe, 1997, „Bird Origins“. In Encyclopedia of Dinosaurs, P.J.Currie, and K.Padian (editors), pp.71-79, Academic Press, San Diego, CA.
3. Shipman, P., 1998, Taking Wing: Archeopteryx and the Evolution of Bird Flight, p.13, Simon and Schuster, New York.
4. Shipman, P., 1998, op.cit., p.112.
5. Shipman, P., 1998, op.cit., p.113.
6. Wells, J., 2000, Icons of Evolution: Science or Myth? Why Much of What We Teach About Evolution is Wrong, pp. 124-125, Regnery Publishing, Inc., Washington DC.
7. Simons, L.W., 2000, „Archeoraptor Fossil Trail.“ National Geographic, 198 (4):128-132.
8. Shipman, P., 1998, op.cit., p.84.
9. Shipman, P., 1998, op.cit., p.84.
10. Gee, H., 1999, In Search of Deep Time: Beyond the Fossil Record to a New History of Life, pp. 146-147, The Free Press, New York.
11. Lucas, S.G., 2000, Dinosaurs the Textbook, 3rd edition, p.20, McGraw-Hill Higher Education, Boston, MA.
12. Gee, H., 1999, op.cit., p.154.
13. Gee, H., 1999, op.cit., p.154.
14. Simons, L.W., 2000, op.cit.
15. Ruben, J.A., and T.D.Jones, 2000, „Selective Factors Associated with the Origin of Fur and Feathers.“ American Zoologist, 40: 585-596.
16. Göhlich, U.B., and L.M.Chiappe, 2006, „A New Carnivorous Dinosaur from the Late Jurassic Solnhofen Archipelago.“ Nature, 440: 329-332.
17. Feduccia, A., T.Lingham-Soliar, and J.R.Hinchliffe, 2005, „Do Feathered Dinosaurs Exist? Testing the Hypothesis on Neontological and Paleontological Evidence.“ Journal of Morphology, 266: 125-166.
18. Feduccia, A., et al., 2005, op.cit.
19. Feduccia, A., et al., 2005, op.cit.
20. Ruben, J.A., T.D.Jones, N.R.Geist and W.J.Hillenius, 1997, „Lung Structure and Ventilation in Theropod Dinosaurs and Early Birds.“ Science, 278: 1267-1270.
21. Prasad, V., C.A.E.Strömberg, H.Alimohammadian, and A.Sahni, 2005, „Dinosaur Coprolites and the Early Evolution of Grasses and Grazers.“ Science, 310: 1177-1180.
22. Lucas, S.G., 2000, op.cit., pp.86-87.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na