Datování uhlíkem 14C Bibli nepopírá

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru 0 Koment.

Nepopírá datování uhlíkem – 14 Bibli?
(Doesn´t Carbon – 14 Dating Disprove the Bible?)
Mike Riddle, 20. září 2007
Přeložil M. T. – 4/2008

Vědci užívají techniku zvanou radiometrické datování k odhadům stáří hornin, fosilií, i Země. Mnoho lidí je vedeno k víře, že radiometrické datovací metody dokázaly, že Země je miliardy let stará. To způsobilo, že mnoho věřících přehodnocuje biblickou zprávu o stvoření, zvláště význam slova „den“ v Genesis 1. Zaměříme se na jednu specifickou formu radiometrického datování – datování uhlíkem – a uvidíme, že uhlíkové datování silně podporuje mladou Zemi.

Základy

Než se budeme zabývat podrobnostmi toho, jak jsou radiometrické datovací metody užívány, musíme si zopakovat některé základní pojmy z chemie. Vzpomeňte si, že atomy jsou základními stavebními kameny hmoty. Atomy jsou složeny z mnohem menších částic zvaných protony, neutrony a elektrony. Protony a neutrony tvoří střed (jádro) atomu, a elektrony tvoří obaly kolem jádra.

Počet protonů v jádře atomu určuje prvek. Například, všechny atomy uhlíku mají 6 protonů, všechny atomy dusíku mají 7 protonů, a všechny kyslíkové atomy mají 8 protonů. Počet neutronů v jádře může kolísat podle toho kterého typu atomu. Tak atom uhlíku může mít šest neutronů, nebo sedm, nebo možná osm – vždy však bude mít šest protonů. „Izotop“ je jakoukoli z několika různých forem prvku, každý s různým počtem neutronů. Dále uvedená ilustrace ukazuje tři izotopy uhlíku.

Některé izotopy prvků jsou nestálé; mohou se spontánně měnit v jiný druh atomu v procesu zvaném „radioaktivní rozpad“. Jelikož tento proces probíhá známou rychlostí, vědci se pokoušejí užívat ho jako „hodiny“, aby stanovili, před jakou dobou se hornina či fosilie zformovala. Existují dvě hlavní uplatnění radiometrického datování. Jednou je datování fosilií (kdysi živých organizmů) za použití datování uhlíkem – 14, a druhou je datování hornin a určování stáří země.

Datování uhlíkem 14C

Uhlík – 14 (14C), zvaný též radiokarbon, je považován za spolehlivou datovací metodu pro určování stáří fosilií do 50000 až 60000 let. Je-li toto tvrzení pravdivé, pak je biblická zpráva o mladé zemi (asi 6000 let) zpochybněna, protože stáří určená uhlíkem – 14 v hodnotách desítek tisíc let jsou běžná (1).

Když se vědcova interpretace dat neshoduje s jasným významem textu Bible, neměli bychom nikdy zpochybňovat Bibli. Bůh prostě ví, co chtěl říci, a Jeho chápání vědy je neomylné, zatímco naše pokulhává. Takže bychom nikdy neměli považovat za nutné modifikovat Jeho Slovo. Genesis 1 definuje dny stvoření jako dny doslovné (řadová číslovka se slovem „den“ ve Starém Zákoně vždy znamená normální den, a fráze „večer a ráno“ dále definuje dny jako dny doslovné). Jelikož Bible je inspirovaným Slovem Božím, měli bychom zkoumat platnost standardní interpretace datování 14C tak, že položíme několik otázek:

1. Pochází vysvětlení dat z empirické, experimentální vědy, či z interpretace minulých událostí (historické vědy)?
2. Existují v dané datovací metodě nějaké předpoklady?
3. Jsou data poskytnutá datováním 14C v souladu s tím, co pozorujeme?
4. Přijímají všichni vědci datovací metodu 14C jako spolehlivou a přesnou?

Veškeré radiometrické datování užívá vědeckých metod v současnosti k vysvětlení toho, co se stalo v minulosti. Užité metody nejsou nutně předmětem zpochybňování. Interpretace minulých událostí je však zpochybňována. Sekulární (evoluční) světový názor interpretuje vesmír a svět jako miliardy let starý. Bible učí mladý vesmír i Zemi. Který světový názor podporuje věda? Může datování uhlíkem – 14 pomoci rozřešit záhadu toho, který světový názor je přesnější? Užití datování uhlíkem – 14 je často nesprávně chápáno. Uhlík – 14 je většinou užíván k datování kdysi žijících organizmů (organického materiálu). Nemůže být využíván přímo k datování hornin; avšak může být užit ke stanovení časového vymezení u některého anorganického materiálu jako třeba diamantů (diamanty obsahují uhlík – 14).

Kvůli vysoké rychlosti rozpadu 14C, může poskytovat data jen v rozsahu tisíců let a ne miliónů. Existují tři různé přirozeně se vyskytující variety (izotopy) uhlíku: 12C, 13C, 14C. Uhlík – 14 je užíván pro datování, protože je nestabilní (radioaktivní), zatímco 12C a 13C jsou stabilní. Radioaktivní znamená, že 14C se časem rozpadne (emituje záření) a stane se z něj jiný prvek. Během tohoto procesu (zvaného „rozpad beta“) bude neutron v atomu 14C přeměněn v proton. Tím, že ztratí jeden neutron a získá jeden proton, 14C se změní v dusík – 14 (14N = 7 protonů a 7 neutronů).

Pokud se 14C soustavně rozkládá, vypotřebuje země nakonec všechen 14C? Odpověď zní ne. Uhlík – 14 je soustavně dodáván do atmosféry. Kosmické záření z vesmíru, které obsahuje vysoké hladiny energie, bombarduje vrchní atmosféru země. Toto kosmické záření se sráží s atomy v atmosféře a může je rozkládat. Neutrony, jež pocházejí z těchto rozložených atomů, se srážejí s atomy 14N (atmosféru tvoří převážně dusík a kyslík) a mění je na atomy 14C (proton se mění v neutron).

Jakmile je 14C vyprodukován, kombinuje se s kyslíkem v atmosféře (12C se chová jako 14C a také se slučuje s kyslíkem) a tvoří kysličník uhličitý (CO2). Protože CO2 je součástí rostlin (což znamená, že jídlo, které jíme, obsahuje 14C a 12C), všechny živé organizmy by měly mít týž poměr 14C a 12C v sobě jako je ho ve vzduchu, který dýcháme.

Jak funguje datovací proces uhlíkem – 14

Jakmile živý organizmus zemře, datovací proces začíná. Pokud je organizmus naživu, pokračuje v přijímání 14C; avšak když zemře, přijímání 14C přestane. Jelikož je 14C radioaktivní (rozpadá se na 14N), množství 14C v mrtvém organizmu se časem zmenšuje. Proto část datovacího procesu spočívá v měření množství 14C, které zbývá poté, co byla část ztracena (rozpadla se). Vědci nyní užívají přístroj zvaný „Urychlovačový hmotový spektrometr“ (AMS) ke zjištění poměru 14C k 12C, který zvyšuje předpokládanou přesnost na asi 80 000 let. Aby se konkrétně provedlo datování, musí vědci znát ještě další věci. Dvě takové věci zahrnují tyto otázky:
1. Jak rychle se 14C rozpadá?
2. Jaké bylo počáteční množství 14C v organizmu v okamžiku, kdy zemřel?

Rychlost rozpadu radioaktivních prvků je popisována v jednotkách poločasu rozpadu. Poločas rozpadu je doba, za kterou se rozpadne polovina atomů v daném vzorku. Pro 14C je 5730 let. Když například bude v čase nula v nějakém vzorku určitý počet atomů 14C, najdeme tam za 5730 let polovinu atomů 14C a polovinu atomů 14N (jeden poločas rozpadu). Po 11460 letech (dva poločasy rozpadu) bude vzorek obsahovat čtvrtinu atomů 14C a tři čtvrtiny atomů 14N.

Jelikož poločas rozpadu 14C je znám (jak rychle se rozpadá), jedinou složkou, kterou musíme určit, je počáteční množství 14C ve fosilii. Pokud vědci znají původní množství 14C v organizmu v době jeho smrti, mohou změřit současné množství a pak vypočítat, kolik poločasů uběhlo.

Jelikož nikdo nebyl přítomen, aby změřil množství 14C, když tvor zemřel, vědci potřebují nalézt metodu, jak určit, kolik 14C se rozpadlo. Aby tak učinili, užívají hlavní izotop uhlíku, zvaný uhlík – 12 (12C). Protože 12C je stabilním izotopem uhlíku, zůstane konstantní; avšak množství 14C bude po smrti organizmu ubývat. Všechny živé organizmy přijímají uhlík (14C i 12C) z potravy a dýcháním. Proto bude poměr 14C k 12C v živých tvorech týž jako v atmosféře. Tento poměr se ukazuje být asi jeden atom 14C na každý 1 bilión atomů 12C. Vědci umějí využít tento poměr ke stanovení počátečního množství 14C.

Když organizmus zemře, tento poměr (1 k 1 biliónu) se začne měnit. Množství 12C zůstane stejné, ale množství 14C bude menší a menší. Čím menší poměr, tím déle je organizmus mrtvý.

Rozhodující předpoklad

Základní předpoklad užívaný v datování uhlíkem – 14 souvisí s tímto poměrem. Předpokládá se, že poměr 14C k 12C v atmosféře byl vždy tentýž jako je dnes (1 ku 1 biliónu). Je-li tento předpoklad správný, pak je datovací metoda AMS 14C platná až do asi 80 000 let. Po tomto čísle by nástroje užívané vědci nebyly schopny zjistit dost zbývajícího 14C, aby byly užitečné v odhadech stáří. To je základním předpokladem v datovacím procesu. Není-li tento předpoklad správný, pak metoda vydá nesprávná data. Co mohlo způsobit, že se tento poměr změnil? Nerovná-li se produkční rychlost 14C v atmosféře rychlosti odstraňování (většinou rozpadem), tento poměr se změní. Jinými slovy, množství 14C produkované v atmosféře se musí rovnat množství odbourávanému a být v rovnováze. Není-li tomu tak, a poměr 14C ku 12C není konstantní, pak počáteční množství 14C ve vzorku není možné určit, nebo jen velmi obtížně.

Dr. Willard Libby, zakladatel datovací metody pomocí uhlíku – 14, předpokládal, že tento poměr je konstantní. Jeho argumentace byla založena ve víře v evoluci, jež předpokládá, že země je miliardy let stará. Předpoklady jsou ve vědeckém světě zvláště důležité. Je-li vstupní předpoklad nesprávný, všechny kalkulace založené na tomto předpokladu mohou být matematicky správné, ale dávají zavádějící závěry. Ve své původní práci si Dr. Libby všiml, že atmosféra se nezdá být v rovnováze. To byla pro Dr. Libbyho znepokojivá myšlenka, protože věřil, že svět je miliardy let starý a uplynulo dosti času na to, aby se rovnováhy dosáhlo. Výpočty Dr. Libbyho ukázaly, že pokud by země začala s nulovým 14C v atmosféře, trvalo by pouze 30000 let, než by se vytvořil ustálený stav (rovnováha).

Pokud kosmické záření zůstalo na své současné intenzitě po 20 000 až 30 000 let, a pokud se zásoba uhlíku v této době významně nezměnila, pak existuje v současné době kompletní rovnováha mezi rychlostí dezintegrace radiokarbonových atomů a rychlostí asimilace nových radiokarbonových atomů pro veškerý materiál v cyklu života (2).

Dr. Libby se rozhodl ignorovat tuto diskrepanci (nerovnovážný stav) a připsal ji chybě v experimentu. Avšak ukázalo se, že diskrepance je velmi reálná. Poměr 14C/12C není konstantní.
Specifická produkční rychlost (SPR) C14 je 18.8 atomu na gram celkového uhlíku za minutu. Specifická rychlost rozpadu (SDR) je pouze 16.1 dezintegrací na gram za minutu (3).

Co to znamená? Pokud trvá asi 30 000 let k dosažení rovnováhy a 14C je stále mimo rovnováhu, pak asi země není moc stará.

Magnetické pole země

Ještě další faktory mohou ovlivnit rychlost produkce 14C v atmosféře. Země má kolem sebe magnetické pole, jež nás pomáhá chránit před škodlivým zářením z vesmíru. Toto magnetické pole se rozpadá (stává slabším). Čím je pole kolem země silnější, tím méně kosmického záření dopadne do atmosféry. To by mělo za následek menší produkci 14C v atmosféře v zemské minulosti.

Příčina dlouhodobého kolísání úrovně C14 není známa. Kolísání je jistě částečně způsobeno změnou v produkční rychlosti radiokarbonu z kosmického záření. Tok kosmického záření, a tedy rychlost produkce C-14, je funkcí nejen sluneční aktivity, ale i magnetického dipólového momentu země (4).

Ačkoli je složitá, tato historie magnetického pole země je v souladu s Barnesovou základní hypotézou, že pole se vždy volně rozpadalo…Pole vždy ztrácelo energii navzdory svému kolísání, takže nemůže být starší než 10 000 let (5).

Magnetické pole země slábne. Vědci říkají, že dnes je asi o 10 procent slabší než bylo v době, kdy německý matematik Carl Friedrich Gauss začal o něm vést záznamy roku 1845 (6).

Byla-li rychlost produkce 14C v atmosféře menší v minulosti , data získaná za použití metody uhlíku – 14 by nesprávně předpokládala, že se ze vzorku rozpadlo více 14C než kolik se rozpadlo skutečně. To by pak vedlo ke stanovování vyšších stáří než je stáří skutečné.

Potopa podle Genesis

Jakou roli mohla sehrát potopa zaznamenaná v Genesis v množství uhlíku? Potopa by byla pohřbila velká množství uhlíku z živých organizmů (rostlin i živočichů), čímž vznikla dnešní fosilní paliva (uhlí, ropa atd.). Množství fosilních paliv naznačuje, že muselo existovat mnohem více vegetace před Potopou než existuje dnes. To znamená, že biosféra těsně před Potopou mohla mít 500 krát více uhlíku v živých organizmech než dnes. To by dále zředilo množství 14C a způsobilo by, že by poměr 14C/12C byl mnohem menší než dnes.

Kdyby tomu tak bylo, a tento 14C byl distribuován rovnoměrně celou biosférou, a celkové množství biosférického C bylo, například, 500krát vyšší než je v dnešním světě, výsledný poměr C-14/C-12 by byl 1/500 dnešní úrovně…(7)

Vezmeme-li v úvahu Potopu spolu s rozpadem magnetického pole, je rozumné věřit, že předpoklad rovnováhy je předpokladem nesprávným.
Kvůli tomuto nesprávnému předpokladu, jakékoli odhady stáří za použití předpotopního 14C dají mnohem starší data než je skutečný věk. Předpotopní materiál by byl datován asi desetkrát starší, než je skutečný věk.

Zjištění skupiny RATE

Roku 1997 byl odstartován osmiletý výzkumný projekt ke zjištění stáří země. Skupina byla nazvána skupinou RATE (Radioisotopes and The Age of The Earth – Radioizotopy a stáří země). Tým vědců zahrnoval:

Larryho Vardimana, Ph. D. , vědy o atmosféře
Russella Humphreyse, Ph. D., fyzika
Eugena Chaffina, Ph. D., fyzika
Johna Baumgardnera, Ph. D., geofyzika
Donalda DeYounga, Ph. D., fyzika
Stevena Austina, Ph. D., geologie
Andrewa Snellinga, Ph. D., geologie
Stevena Boyda, Ph. D., hebrejská a příbuzná studia

Účelem bylo shromažďovat data běžně ignorovaná či potlačovaná evolučními standardy datování. Vědci ověřovali předpoklady a procedury užívané k odhadům stáří hornin a fosilií. Výsledky datování uhlíkem – 14 vykazovaly vážné problémy pro dlouhé geologické věky. Vzorky byly vzaty z deseti různých uhelných ložisek, která, podle evolucionistů, reprezentují různá časová období v geologické časové tabulce (třetihory, druhohory a prvohory). Skupina RATE dostala deset vzorků z banky uhelných vzorků amerického úřadu pro energii. Tyto uhelné vzorky byly sebrány z hlavních uhelných polí po celých Spojených státech. Vzorky uhlí, jež byly datovány milióny až stovky miliónů let staré (založeno na standardních evolučních časových odhadech), všechny obsahovaly měřitelná množství 14C. Ve všech případech se věnovala mimořádná pozornost tomu, aby vzorky nebyly znečištěny z jiných zdrojů. Vzorky ve všech třech „časových obdobích“ vykazovaly významná množství 14C. To je významný objev . Jelikož poločas rozpadu 14C je relativně krátký (5730 let), neměly by vzorky obsahovat zjistitelný 14C po asi 100 000 letech. Průměrné stáří 14C odhadnuté pro všechny vrstvy z těchto třech časových období bylo asi 50 000 let. Avšak při použití realističtějšího předpotopního poměru 14C/12C se toto stáří redukuje na asi 5000 let. Tyto výsledky naznačují, že celá geologická časová tabulka je mladší než 100 000 let – a mohla by být ještě mnohem mladší. To potvrzuje údaje Bible a zpochybňuje evoluční myšlenku dlouhých geologických věků.

Protože životnost C-14 je tak krátká, tato měření pomocí AMS (Urychlovačového hmotnostního spektrometru) zřejmě zpochybňují standardní geologickou časovou škálu, která připisuje milióny až stovky miliónů let této části horninové vrstvy (Cool.

Dalším pozoruhodným pozorováním ze skupiny RATE bylo množství 14C nalezené v diamantech. Světští vědci odhadli stáří diamantů na milióny až miliardy let za použití jiných radiometrických datovacích metod. Tyto metody jsou též založeny na sporných předpokladech a probíráme je v kapitole 9. Kvůli své tvrdosti jsou diamanty (nejtvrdší známá substance) extrémně odolné vůči kontaminaci chemickou výměnou. Jelikož jsou diamanty považovány za tak staré podle evolučních standardů, nalezení jakéhokoli množství 14C v nich by bylo silnou podporou pro nedávné stvoření.

Skupina RATE analyzovala dvanáct vzorků diamantů na možný obsah uhlíku – 14. Podobně jako uhlí, všech dvanáct vzorků diamantů obsahovalo zjistitelná, ale nižší množství 14C. Tyto poznatky jsou mocným důkazem toho, že uhlí ani diamanty nemohou být milióny až miliardy let staré, jak tvrdí evolucionisté. Uhlík – 14 nalezený ve fosiliích ve všech vrstvách geologické tabulky, v uhlí i diamantech je důkazem, který potvrzuje biblickou časovou škálu tisíců let, a ne miliard.

Kvůli krátkému poločasu rozpadu C-14, takový nález by svědčil o tom, že uhlík a patrně také veškerý fyzický svět musí mít nedávný původ (9).

Závěr

Všechny radiometrické datovací metody jsou založeny na předpokladech o událostech, které se staly v minulosti. Pokud tyto předpoklady přijmeme jako pravdivé (což se typicky děje v evolučních datovacích procesech), můžeme přizpůsobit výsledky kýženému stáří. Ve stářích uváděných v učebnicích a jiných časopisech, tyhle evoluční předpoklady nejsou zpochybňovány, a výsledky, které nejsou v souladu s dlouhými věky, jsou cenzurovány. Když byly předpoklady zhodnoceny a prokázány jako nesprávné, výsledky podporovaly biblické líčení globální Potopy a mladé země. Křesťané by se neměli bát radiometrických datovacích metod. Datování uhlíkem – 14 je skutečně přítelem křesťanů, a podporuje mladou zemi.

Vědci skupiny RATE jsou přesvědčeni, že populární myšlenka připisovaná geologovi Charlesu Lyellovi (před skoro dvěma staletími), „Přítomnost je klíčem k minulosti“, prostě neplatí pro historii země miliónů či miliard let. Alternativní interpretací dat uhlíku – 14 je, že země prodělala katastrofu globální povodně, která uložila většinu z horninových vrstev a fosilií…Ať už je zdroj uhlíku – 14 jakýkoli, jeho přítomnost téměř v každém testovaném vzorku po celém světě je silnou výzvou prastarým věkům. Data uhlíku – 14 jsou nyní pevně na straně pohledu na dějiny přijímající mladou zemi (10).

Odkazy:

1. Earth Science (Teachers Edition), Prentice Hall, 2002, 301.
2. W. Libby, Radiocarbon Dating, Univ. of Chicago Press, Chicago, Illinois, 1952, 8.
3. C. Sewell, “Carbon-14 and the Age of the Earth,” 1999. www.rae.org/bits23.htm.
4. M. Stuiver and H. Suess, On the relationship between radiocarbon dates and true sample ages, Radiocarbon, Vol. 8, 1966, 535.
5. R. Humphreys, The mystery of earth’s magnetic field, ICR Impact, Feb 1, 1989. www.icr.org/article/292.
6. J. Roach, National Geographic News, September 9, 2004.
7. J. Baumgarder, C-14 evidence for a recent global Flood and a young earth, Radioisotopes and the Age of the Earth, Vol. 2, Institute for Creation Research, Santee, California, 2005, 618.
8. Ibid., 587.
9. Ibid., 609.
10. D. DeYoung, Thousands … Not Billions, Master Books, Green Forest, Arkansas, 2005, 61.

Příloha Velikost
Datování uhlíkem 14C Bibli nepopírá.doc 1.62 MB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na