Darwinovy ďábelské bludy

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 0 Koment.

Darwinovy ďábelské bludy.jpg Ellis Washington
(Z http://www.wnd.com/index.php?fa=PAGE.view&pageId=343445 přeložil M. T. – 10/2011. Exkluzivní komentář serveru WORLDNETDAILY. Publikováno 9. září 2011.)

Liberálové hájí viníky a napadají nevinné nejen proto, že straní barbarům, nýbrž proto, že slušný a spravedlivý právní řád zpochybňuje jejich nadvládu jako soudců vesmíru.

Je-li evoluce tak vědecká, odborně fundovaná a mimo jakoukoli rozumnou pochybnost, pročpak tedy zastánci darwinovské evoluční teorie systematicky lžou o svých nálezech, očerňují jiné vědce s protikladnými názory, jako jsou obhájci Inteligentního plánu, kreacionizmu a přírodních zákonů, a brání jim v propagaci jejich myšlenek? Proč ve jménu „akademické svobody“ zabírají většinu místa v akademických časopisech a na místech univerzitních profesorů se stalinistickou urputností? Co si myslet o teoriích přidružených k evoluci, jako třeba teorii velkého třesku – tvrzení, že všechna hmota i živé organizmy ve vesmíru včetně lidstva vznikly před 13.7 miliardami let výbuchem? Nejsem vědcem, ale na základní škole mě učili, že výbuchy věci ničí, nikoli tvoří.

Zmíněné otázky jsou nesmírně závažné nejen proto, že evoluce už více než 150 let zamořuje prakticky neodpustitelně svými bludy vědu, nýbrž i proto, že darwinovská filozofie a její spekulativní předpoklady zcela ovládly veškeré akademické dění včetně: práva, náboženství, filozofie, politiky, ekonomie, vzdělávací soustavy, kultury i společnosti. Stalo se tak také vinou doprovodné filozofie sociálního darwinizmu formulované Herbertem Spencerem, který je také autorem myšlenky „přežívání nejzdatnějších“ – mota totalitních režimů 20. století vedených Leninem, Stalinem, Mussolinim, Hitlerem, Maem, Pol Potem i mnoha dalšími tyrany. Toto moto „přežívání nejzdatnějších“ bylo užíváno jako záminka ke kontrole a ovládání lidí, potlačování svobody a genocidě stovek milionů lidí. Pochybujete-li o gestapácké taktice darwinovské lobby, uvědomte si, že právě minulý týden byl odhalen další případ rutinního vyřazování akademických článků kritizujících Darwinovu evoluční teorii z médií. Publicista Casey Luskin informoval o svém setkání s Wesleyem Elsberrym, dlouholetým aktivistou darwinovské lobby a bývalým pracovníkem Národního střediska pro vědecké vzdělávání, který doslova jásal, kdykoli nějaký časopis odmítl uveřejnit články vědců z organizace Inteligentní plán. Navíc měl Elsberry tu drzost kritizovat zastánce Inteligentního plánu, že nepublikují ve vědecké literatuře hlavního proudu (nepravdivé obvinění).

Ray Comfort klade 101 otázek, aby probudil ze sna Darwinovy následovníky. Nepropásněte „Evoluce: pohádka pro dospělé“

Luskin napsal 2dílný článek o případu Dr. Granvilla Sewella a o tom, jak darwinovské gestapo nekalou praktikou zabránilo ve zveřejnění jednoho z jeho článků v prestižním vědeckém časopisu:

Jak mi sdělil John West, časopis Applied Mathematics Letters (Listy o aplikované matematice) souhlasil s tím, že se omluví za to, že neuveřejnil článek profesora matematiky z univerzity v Texasu, El Paso, Granvillea Sewella, který byl kritický vůči darwinovské evoluci. Sewell je autorem knihy „Na počátku a jiné eseje o inteligentním plánu“ jakož i tří knih o numerické analýze a tuctů článků v renomovaných časopisech. Jak sděluje West, Applied Mathematics Letters stáhly jeho článek nikoli proto, že v něm našly nějaké chyby nebo proto, že článek nebyl řádně recenzován příslušnými odborníky, nýbrž proto, že proti zveřejnění protestovala darwinovská lobby. Vzhledem k neadekvátnímu postupu časopisu vůči Dr. Sewelllovi nyní toto periodikum otisklo omluvu Dr. Sewellovi a zaplatilo mu právní výlohy celého sporu v částce $ 10 000.

Z druhého termodynamického zákona jasně vyplývá, že entropie/neuspořádanost bude v uzavřeném systému vzrůstat. Aplikace tohoto zákona jako základny pro vyvrácení evoluce je sice svůdným, avšak mylným krokem, protože země není uzavřeným systémem – dostává totiž energii, teplo a světlo od slunce, což svedlo darwinisty k tomu, že se domnívají, že evoluce generuje novou funkční biologickou informaci.

Sewell neargumentoval myšlenkami zastánců inteligentního plánu, nýbrž přišel s teorií, že existují jisté formy komplexních jevů, které, jak se domnívá většina lidí, nemohou nastat v přirozeném, neřízeném prostředí. Proto z faktu, že nějaký systém je „otevřený“, nevyplývá automaticky vždy skutečnost, že pravděpodobnost všech událostí v něm probíhajících je dostatečně velká na to, aby takové jevy umožnila. Sewell dále konstatuje:

Avšak poté, kdy budeme postulovat dostatečně nízký práh, vypadá to, že všichni odsouhlasí to, že tvrzení „přírodní síly přeskupí atomy v digitální počítače“ je makroskopicky popsatelná událost, která je ovšem krajně nepravděpodobná z hlediska mikroskopického, a tak zakázaná druhým zákonem – přinejmenším tehdy, děje-li se tak v uzavřené soustavě. Není však pravda, že se zákony pravděpodobnosti vztahují jen na uzavřené soustavy: pokud je soustava otevřená, musíte zkrátka vzít při rozhodování o tom, co je krajně nepravděpodobné a co ne, v úvahu jevy, které překračují hranice.

Luskinovy články o Sewellovi jsou ipso facto důkazem toho, že těm, kdo zpochybňují darwinovskou evoluci, není dopřávána akademická svoboda zveřejňovat své námitky ani v úzce odborných časopisech ani v médiích zaměřených na širokou veřejnost.

Mám i osobní zkušenost s touhle všeobecnou intelektuální diskriminací konzervativního myšlení v akademických časopisech. Jako konzervativní akademik jsem napsal více než tucet kritických článků z oblasti práva; polovina z nich byla odmítnuta v hodině dvanácté poté, co redakce nejprve s jejich otištěním souhlasila, odborníci je pochválili, byly zredigovány a recenzovány renomovanými autoritami. V některých případech jsem byl nucen požádat jiný právnický časopis, aby mou práci zveřejnil. Například můj článek z roku 2010 „Kriminalita mládeže: analýza z hlediska zvykového práva“ byl nejdříve přijat a pak odmítnut bez zjevných důvodů jedním americkým právnickým časopisem; byl jsem pak nucen zveřejnit tuhle práci v jednom rumunském časopisu – v bývalé komunistické zemi zločinného diktátora Nicolae Ceausesca. Chápete tu ironii?

Nezapomeňte, že prvotní nadšení nevzbudila Darwinova evoluce (a následující ekonomické, filozofické i politické teorie Marxovy, Nietzscheho i jiných pokrokářů) pouze jako vědecký objev, nýbrž i jako opora pro propagaci ateizmu ve všech myslitelných oblastech kultury i společnosti. Vlivní myslitelé jako Darwin, Marx, Nietzsche, Freud, Thomas a Aldous Huxleyovi, Herbert Spencer, Max Weber, O. W. Holmes, George Bernard Shaw, C. S. Pierce, John Dewey, Carl Becker, Charles Beard, Richard Hofstadter a mnoho dalších pokrokářských intelektuálů byli všichni ateisté a fanatičtí přívrženci evoluční teorie – a požadovali, aby je lidé následovali.

Je tragické, že více než 150 let, po celou dobu od zveřejnění Darwinovy ďábelské, antivědecké knihy „O vzniku druhů přírodním výběrem, neboli uchováním prospěšných plemen v boji o život“ je objektivní věda, pravda, logika a deduktivní uvažování bezohledně potlačováno a nahrazováno státem podporovanou darwinistickou propagandou, stádním myšlením, vyučováním v duchu ateizmu, liberálním fašizmem i macchiavellistickými taktikami, jak jsem je dokumentoval na Sewellově případu představujícím ukázku pokračující bitvy mezi Darwinovým gestapem a vědci-zastánci Inteligentního plánu.

Tahle životně důležitá válka myšlenek mi připomíná pasáž z románu Dana Browna „Andělé a démoni“ – Je-li vědě dovoleno dělat si nárok na okamžik stvoření (či Coulterovými slovy „soudit vesmír“), co potom zbývá pro Boha?

Ellis Washington je bývalým šéfredaktorem časopisu Michigan Law Review a soudním úředníkem v Rutherfordově institutu. Je lektorem na univerzitě Spring Arbor, Americké vyšší odborné pedagogické škole a Národní paralegální vyšší odborné škole. Washington je jedním z moderátorů pořadů „Jošuův proces, rozhlasové show o křesťanském konzervativním myšlení. Vystudoval právnický institut Johna Marshalla a publikoval mnoho prací o ústavním právu, dějepisu, politice, filozofii, humanistické rasové teorii a dalších otázkách. Jeho nejnovější knihou je „Norimberské procesy: poslední tragédie holocaustu“ (2008) a právněanalytický článek „Rozbor právní problematiky delikvence mladistvých z hlediska přirozeného práva“ (2010). Navštivte jeho webové stránky Zpravodajství Ellise Washingtona.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz