Darwinovy argumenty proti Bohu

pavelkabrt Darwinovy omyly 0 Koment.

Jak Darwin odmítal křesťanské učení

Russell Grigg

(Toto je předběžná verze článku, který byl v přepracovaném znění otištěn v časopisu Creation 31(2):12-14. Z Creation.com přeložil M. T. – 9/2012.)

stock.xchngstock.xchng

Charles Darwin byl odkojen filozofií „inteligentního plánu“ populární v oné době – slavným učením Williama Paleyho o tom, že z designu hodinek lze usuzovat na to, že musel existovat inteligentní hodinář, takže z designu vesmíru lze usuzovat na to, že musel existovat inteligentní Stvořitel (1). Když vzpomínal na mládí, napsal Darwin, „nemyslím si, že jsem kdy obdivoval něco víc než Paleyovu knihu ´Přírodní teologie´ (2). Dokázal bych ji tenkrát skoro odříkat zpaměti“ (3).

Navzdory tomu strávil Darwin téměř veškerý další život tím, že se pokoušel vysvětlit design v přírodě tak, aby k tomu nepotřeboval postulovat jakoukoli účelnost či řídicí inteligenci. Označoval se za agnostika, a o svém „náboženském přesvědčení“ nás informuje v Autobiografii (4) napsané roku 1876, když mu bylo 67.

1. Darwin odmítal uznat knihu Genesis za pravdivé vylíčení dějin

Darwin tvrdil, že různé druhy živých organizmů vznikly mimořádně pomalým procesem evoluce. Přitom však věděl, že Genesis učí, že Bůh stvořil rostliny, zvířata i člověka tak, že k tomu dal zvláštní jednorázové příkazy. Oba postuláty přitom nemohou platit zároveň. Takže se mýlí buď jeho teorie či Genesis. Která z nich to je? Darwin napsal:

„V současné době (tj. v lednu 1839, když mu bylo 29 – pozn. autora) dospívám pozvolna k poznání, že Starému zákonu s jeho zcela jasně lživými dějinami světa, s babylonskou věží, duhou jako znamením atd. atd., i s jeho představou Boha jako pomstychtivého tyrana, už nelze věřit o nic víc než svatým knihám hinduistů či jakémukoli jinému barbarskému učení“ (4).

Komentář: Darwin vyznával špatný světový názor. Ony „jasně lživé dějiny světa“ nejsou ty, které zaznamenala kniha Genesis, nýbrž je to právě jeho teorie se svými dlouhými obdobími vývoje života.

2. Darwin odmítal zázraky, popisované v křesťanství

Ohledně „zázraků, kterými je křesťanství podpořeno“, napsal,

„Čím víc toho víme o neměnných zákonech přírody, tím méně můžeme věřit v zázraky, – tomu, že lidé v oné době byli tak prakticky nepochopitelně naivní a důvěřiví – vždyť nelze dokázat, že by evangelia byla psána současně s popisovanými událostmi – vždyť se liší v tolika důležitých podrobnostech, tak důležitých, že je nelze přičítat jen běžným nepřesnostem ve vyprávění očitých svědků…Po všech podobných úvahách jsem došel k přesvědčení, že nemohu věřit v křesťanství jako v boží zjevení“ (4).

Komentář:
Křesťanství je náboženstvím zázraků. Od tvůrčích činů Božích zaznamenaných v Genesis 1 přes zázračné vysvobození Izraele z egyptského zajetí v knize Exodus po četné Kristovy zázraky v Evangeliích i zázraky Jeho učedníků ve Skutcích, tam všude jsme svědky Božího jednání, které přesahuje jakoukoli lidskou představu. Ten, kdo vytvořil celý vesmír na Svůj příkaz (Genesis 1) má určitě později také schopnost měnit věci ve stvořeném světě a zasahovat do dějů podle své vůle.

Darwinovy argumenty jsou filozoficky neudržitelné. Prý ví, že všechny zprávy o zázracích lžou, protože ví, že existují neměnné přírodní zákony. Svou jistotu o tom, že přírodní zákony jsou neměnné, však může založit právě jen na předpokladu, že všechny zprávy o zázracích lžou. Takže jeho argumentace se pohybuje v bludném kruhu: vylučuje zázraky na základě odmítání jejich zdrojů; ale odmítá přitom tyto zdroje jen proto, že hovoří o zázracích.

Jeho slova svědčí zároveň o intelektuálské nadutosti v tom smyslu, že předpokládá, že Ježíšovi současníci věřili v zázraky proto, že byli nevzdělaní. Avšak Josef (Matouš 1:19) i Marie (Lukáš 1:34) věděli velmi dobře, jak vznikají děti – že k tomu musí existovat muž a žena -, i když neznali konkrétní podrobnosti o spermatozoích a vajíčkách /To neznal ani Darwin – pozn. edit./. Pochybovali o autenticitě Andělského pozdravu, protože znali život, nikoli proto, že by ho neznali!

Zázraky bychom rovněž neměli považovat za porušení přírodních zákonů, nýbrž za jejich doplnění. Takže k tomu, aby vyvrátil zázraky, by Darwin musel dokázat, že existuje pouze příroda, a nic jiného, a že neexistuje Bůh, který by jednal za rámec běžných zákonů, kterými přírodu řídí (Koloským 1:15nn.) (5).

3. Darwinovi byla protivná myšlenka o posledním soudu

Napsal,

„Skutečně těžko chápu, jak by si mohl někdo přát, aby křesťanství bylo pravdivé; protože kdyby tomu tak bylo, z textů Bible se zdá, že lidé, kteří nevěří, a to by zahrnovalo mého otce, bratra, a skoro všechny mé nejlepší přátele, stihne věčný trest. A to je zavrženíhodné učení“ (4).

Komentář: Kdyby Darwin četl Bibli stejně pozorně, jako četl Paleyho, věděl by, že v ní stojí: „Pán…má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání“ (2. Petrova 3:9). A opravdu, tím, že poslal Pána Ježíš Krista, aby zemřel za naše hříchy (Jan 1:29), postaral se Bůh Otec o východisko z věčného zatracení.

Darwin rovněž žádným způsobem nedokládá, proč je trest nespravedlivý, a místo toho jen argumentuje tím, že „hněvat se“ je nesprávné. Ale hřích proti nekonečně svatému Bohu je přece nekonečně vážnou záležitostí. Dokonalá Boží spravedlnost totiž vyžaduje, aby buď časově omezený hříšník obdržel časově neomezený trest, nebo aby časově neomezený Náhradník vzal na sebe trest, který zasloužíme my. A to se naplnilo příchodem Božího člověka Ježíše, který na sebe vzal hříchy světa (Izajáš 53:6) (6).

4. Darwin byl přesvědčen, že přírodní výběr učinil potřebu designu zbytečnou

Napsal,

„Staré Paleyovo tvrzení o designu v přírodě, které se mi dříve zdálo tak výstižné, je teď, kdy byl objeven zákon přírodního výběru, neplatné. Už nemůžeme například tvrdit, že nádherný kloub škeble musela vytvořit inteligentní bytost, jako člověk zhotovil dveřní pant. … Veškerá příroda se řídí neměnnými zákony“ (4, 7).

Komentář: Jsi vedle, Charlesi. Přírodní výběr představuje vylučování „nezdatných“ jedinců z populace. To může odkrýt dosud nevídané kombinace genů, které však existují již od stvoření, a nemění se. Příroda však může vybírat jen z již existujících genetických informací, a nedokáže vytvořit nic nového. To vůbec nemá co dělat s designem. A mimochodem, tys přírodní výběr neobjevil. Pozoroval ho už Edward Blyth, kreacionista, a psal o něm v letech 1835-1837 /8/.

5. Darwin měl za to, že přírodní výběr, spíše než víra v Boha, může vysvětlit štěstí i bídu ve světě

Napsal,

„Je-li pravdivý tento závěr (tj. že ve světě existuje víc štěstí než bídy), pak je to v souladu s trendem, který bychom očekávali od přírodního výběru. Kdyby totiž byli všichni příslušníci určitého druhu předurčeni ke krutému utrpení, nedávali by si práci s rozšiřováním svého druhu…“ Potom dodal, že mnoho citlivých bytostí „občas nesnesitelně trpí. Takové utrpení je však zcela v souladu s vírou v přírodní výběr, který přece nepracuje dokonale…“ A pokračoval, „Bytost tak mocnou a tak moudrou jako je Bůh, který dokázal stvořit vesmír, si naše omezené vnímání dokáže představit jen jako všemohoucí a vševědoucí, a naše chápání se proto vzpírá představě, že jeho milosrdenství je omezené; neboť jaká výhoda je v utrpení milionů nižších zvířat po téměř nekonečnou dobu?“ (4)

Komentář: Darwinovy názory na utrpení byly krajně subjektivní následkem smrti jeho 10leté dcerky Annie roku 1851, která „zničila i poslední zbytky Charlesovy víry v mravný, spravedlivý svět“ a „odzvonila umíráček jeho křesťanské víře“ (9). Ale Charlesi, utrpení a smrt jsou přece také neodmyslitelné součásti tvé evoluční teorie.

Bůh stvořil původně dokonalý svět, kde neexistovalo násilí či bolest či smrt (Genesis 1:29-31). Poté, co tento nevinný svět zničila vzpoura prvního člověka, Adamova neposlušnost přivedla do světa okupanta – smrt (Genesis 2:17, srov. 3:19). Avšak dnes máme všichni díky smrti Pána Ježíše Krista na kříži možnost napravit své vztahy s Bohem a těšit se z pokoje spolu s Ním.

Tento smutný závěr vyplývající z Darwinova učení svědčí o zhoubné pasti číhající na ty, kdo by přistoupili na kompromis s pojetím předpokládajícím miliony let. Názory Darwinových hlavních oponentů v církvi jsou velmi blízké názorům dnešních „progresivních kreacionistů“, kteří věří, že Bůh tvořil jednotlivé druhy miliony let. Takové pojetí však s sebou nese i přesvědčení o tom, že Bůh stvořil bakterii, která zabila Annie, jako smrtelný patogen. To odporuje biblickému učení o tom, že smrt je tím „posledním nepřítelem“ (1. Korintským 15:26) a „mzdou hříchu“ (Římanům 6:23). Z Bible vyplývá, že Bůh stvořil onu bakterii jako užitečného činitele, a že se stala smrtelnou teprve po pádu (10).

6. Darwin podceňoval vnitřní přesvědčení jiných lidí jako důkaz pro Boha

Napsal:

„Nelze však pochybovat o tom, že hinduisté, mohamedáni /sic/ a další by mohli tvrdit rovněž, a s týmž oprávněním, že existuje jediný Bůh či mnoho bohů či, jako to činí buddhisté, žádný Bůh. Existuje rovněž mnoho barbarských kmenů, o kterých rozhodně nelze říci, že věří v to, co nazýváme Bohem: ve skutečnosti věří na duchy či démony, a lze vysvětlit, jak ukázali Tyler a Herbert Spencer (11), jak asi taková víra vzniká“ (4).

Komentář: křesťané věřící v Bibli jsou opravdu vnitřně přesvědčeni o svém vztahu s Bohem. V oblasti hříchu mají s Bohem pozitivní pokoj (v protikladu k mentálnímu zahánění a ignoraci hříchu). Je tomu tak proto, že křesťanství staví na faktu, že nás z hříchu vykoupila Kristova smrt a vzkříšení, takže Bůh nám může hřích spravedlivě odpustit (1. Janova 1:9), a dát tak klid duše všem těm, kteří k Němu přicházejí skrze Ježíše Krista. Hinduizmus, islám, buddhizmus ani animizmus takovou pojistku neznají, protože žádné jiné náboženství nemá přiměřenou odpověď na problém hříchu.

K vnitřnímu přesvědčení prvních křesťanů by nikdy nedošlo, kdyby nebylo podpořeno nezvratným historickým faktem, že Ježíš vstal z mrtvých. Existuje nejméně 17 kulturních faktorů, které by odsoudily křesťanství v prvním století k záhubě, kdyby neexistoval tento důkaz (12).

7. Darwin ignoroval „velkolepé scenérie“ (třeba brazilské deštné pralesy) jako důkazy pro Boha

Komentář: podle Bible spatřoval David v přírodě svědectví o Bohu (Žalm 19:1). Darwin na tom byl stejně, když kolem pětadvacátého roku života spatřil brazilské pralesy; pak se však změnil a umlčel všechny podobné pocity svým evolučním dogmatem. Jako křesťané bychom si měli být vědomi toho, že naše emoce mohou kolísat podle momentální nálady, chuti či nechuti do života, našeho zdravotního stavu atd., ale že naše křesťanská víra je závislá na tom, co nám sdělil Bůh ve Svém Slově, Bibli, a nikoli na tom, co cítíme.

8. Darwin ignoroval schopnost člověka přemýšlet

Darwin uznával, že „Prvotní příčina“ je působivějším konceptem než slepá náhoda, ale pak napsal,

„Můžeme věřit člověku, jehož mozek se vposledku, jak jsem bezvýhradně přesvědčen, vyvinul z mozku těch nejnižších zvířat, činí-li podobné dalekosáhlé závěry?“ (4)

Komentář: dnes víme, že je nulová pravděpodobnost toho, aby vesmír byl takový, jaký je, pouhou náhodou, a že je nulová pravděpodobnost toho, že by proteiny náhodou vytvořily takovou kombinaci, aby vznikl život. To nejlepší, co Darwin mohl udělat, aby odstranil důkazy o Prvotní příčině, bylo vymyslet svou vlastní teorii. Ve skutečnosti je důvodem toho, že člověk je schopen přemýšlet o podobných věcech, fakt, že se nevyvinul ze zvířete, nýbrž byl stvořen k obrazu Božímu (Genesis 1:26; Jakubova 3:9).

Toto je věc, kterou si zapamatujte, a použijte jako argument v debatě se skeptiky – vyjdeme-li z jejich vlastních evolučních předpokladů, proč bychom měli věřit tomu, že jejich skeptické názory jsou správné? Přírodní výběr staví pouze na hodnotě pouhého přežívání, nikoli na logickém myšlení či pravdě. C. S. Lewis to zdůrazňoval již dávno.

9. Darwin měl za to, že víra v Boha je výsledkem „neustálé indoktrinace“ dětí

stock.xchngstock.xchng

Napsal,

„Bylo by pro ně stejně těžké odhodit víru v Boha jako pro opici odhodit instinktivní strach a nenávist k hadům.“ (4)

Komentář: Bůh stvořil lidstvo ke Svému obrazu. Není proto divu, že děti snadno uvěří v Boha. A platí to dokonce i o dětech, které NEZAŽILY indoktrinaci, třeba v Japonsku, kde většina dospělých nechápe Boha jako Stvořitele (13). Nepřekvapuje rovněž, že v pozdějším životě se z mnoha z nich stanou ateisté, slyší-li ve státních školách i v médiích, že nejsou ničím víc než vyvinutým šlemem z rybníku.

Darwin se ve svém díle dopouští genetického klamu – snaží se mylně vyvrátit určitý názor tak, že pátrá po jeho zdroji. Například Kekulé přišel na (správnou) kruhovou strukturu molekuly benzenu (C6H6), když se mu předtím zdál sen o hadu, který se zakusuje do vlastního ocasu, ale chemici se přece nemusí zabývat ofiologií /naukou o hadech/, aby byli s to analyzovat benzen! Lidé mohou uvěřit pravdivým myšlenkám i na základě mylných důvodů.

Závěr

Naše víra je založena na Božím Slově, a žádná lidská bytost nebude nikdy schopna dokázat, zda Bůh existuje či ne (Židům 11:6), protože tím by se stal člověk víc než Bohem. Nicméně křesťanská víra není iracionální a opírá se o logiku a rozum (Římanům 1:18-20, 1. Petrova 3:15). Darwin se dopustil logických klamů, a jeho argumenty proti Bohu jsou mylné, protože ignoroval důkazy, které nám Bůh poskytl, jak ve svém Slově, tak v přírodě.

Odkazy

1. Tento argument použil poprvé Cicero (cca 106 – 43 př. Kr.), který napsal: „Podíváte-li se na sluneční či vodní hodiny, dojde vám, že ukazují čas díky umění toho, kdo je zhotovil, a nikoli náhodou; jak by potom mohlo být logické předpokládat, že svět, ve kterém existují obě zmíněná umělecká díla i řemeslnící, kteří je vyrobili, a spousta dalších věcí, by mohl postrádat účelnost a smysl?“ (Cicero, De Natura Deorum, ii. 34, Loeb Classical Library, Harvard, str. 207, 1951.)

2. Paley’s writings were required reading for Darwin’s B.A. degree at Cambridge, 1828–31, acquired when he was 22.

3. Life and Letters of Charles Darwin, C. Darwin to John Lubbock, 15 November, 1859, D. Appleton and Co., New York, Vol. 2, p. 15, 1911.

4. The Autobiography of Charles Darwin, (with original omissions restored, edited with appendix and notes by his grand-daughter Nora Barlow), Collins, London, ‘Religious Belief’, pp. 85–96, 1958.

5. For more about miracles, see Sarfati, J., Miracles and science, 1 September 2006. On the reliability of the Gospels, see CMI’s Bible Q&A.

6. See also Good news.

7. Darwin se zde odvolává na svou knihu O proměnlivosti domácích zvířat a rostlin (On the Variation of Domestic Animals and Plants), ve které tvrdí, že závisí-li tvar kamenné suti (kterou by mohl využít stavitel) uložené na dně propasti na faktorech jako je typ horniny, stopy po rozštěpení, a působení bouří a zemětřesení, spíše než na božském předurčení, jak potom můžeme tvrdit, že Bůh stanovil každou z nesčetných specifických odlišností u našich domácích zvířat a rostlin? Viz www.fullbooks.com/The-Variation-of-Animals-and-Plants-underx29808.html, 21. srpna 2007.

8. Edward Blyth was one of several scientists who wrote about natural selection before Charles Darwin did. See Grigg, R., Darwin’s illegitimate brainchild, Creation 26(2):39–41, 2004.

9. Desmond, A. and Moore, J., Darwin, Penguin Books, London, p. 387, 1992.

10. See Batten, D., Ed., Catchpoole, D., Sarfati, J. and Wieland, C., The Creation Answers Book, ch. 6, ‘How did bad things come about?’ Creation Ministries International, Queensland, Australia, 2007.

11. Herbert Spencer měl za to, že náboženství vzniklo z uctívání předků, kteří se zjevovali jako duchové, a ze strachu z mrtvých, kteří se vymkli kontrole živých.

12. Holding, J.P., The Impossible Faith, www.tektonics.org/lp/nowayjose.html, Xulon Press, Florida, USA, 2007.

13. See Children believe in God, Creation 22(2):7, 2000.

Tento článek je možné číst též v němčině a polštině

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz