Darwinovské lékařství – předpis pro nezdar

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 0 Koment.

Darwinovské lékařství: Předpis pro nezdar
Randy J. Guliuzza, P. E., M. D.*
(Přeložil M. T. z časopisu Acts & Facts, roč. 38, č. 2, únor 2009, str. 32-33).
http://www.icr.org/article/darwinian-medicine-prescription-for-failure/

Darwinovské lékařství - předpis pro nezdarDarwinovské lékařství – předpis pro nezdar

Ačkoli oblast lékařství zažila ve 20. století velké pokroky, dopouštěli se lékaři též chyb a otevřených zvěrstev zaviněných zaváděním evolučního myšlení. Nezdary v profesi jsou zlé, ale horší je fakt, že tisíce pacientů „léčených“ podle darwinovských medicínských zásad zbytečně trpěly a zažívaly zmatek, bolestivé chirurgické zákroky a dokonce i smrt.

Darwinizmus podporoval medicínskou praxi eugeniky
Jako nejkřiklavější případ tohoto utrpení uveďme, že mnoho lékařů obhajovalo praxi eugeniky. Ve snaze zlepšit celkové genetické složení lidské rasy pěstovali a vybírali eugenikové biologicky „nadřazené“ lidi a násilně vylučovali genetické defekty sterilizacemi, přerušováním těhotenství či usmrcováním „podřadných“ lidí.

Za tyto postupy je přímo odpovědná darwinovská medicína (1). Mnoho životů bylo zmařeno prvním projevem (ve velkém měřítku) Darwinova přesvědčení, že „civilizované rasy člověka téměř jistě vyhladí a nahradí divoké rasy po celém světě“ (2).

Jak eugenika získala podporu u lékařů

Metody, které eugenici užívali, aby získali respekt mezi vědci, sloužily jako vzor pro zavádění nových evolučních myšlenek do lékařství. Nové vědecké časopisy jako Annals of Eugenics a Eugenics Quarterly poskytly prostor pro intelektuální diskusi recenzovanou dalšími vědci. Hlavní hojně citované vědecké časopisy oné doby také propagovaly eugeniku.

Darwinovské lékařství - Logo Druhého kongresu o eugeniceDarwinovské lékařství – Logo Druhého kongresu o eugenice

Vědecký souhlas (konsensus) i na akademické půdě včetně prominentních pedagogů z Harvardovy univerzity i lékařské fakulty Johnse Hopkinse prosazoval eugeniku coby názor nejprogresivnějších myslitelů z řad vědců (3). Mezinárodní kongresy o eugenice se konaly roku 1912, 1921 a 1932 a účastnili se jich někteří z čelných světových vědců. Zastáncům eugeniky se prokazovaly vysoké akademické pocty, zatímco odpůrci byli odsouváni do pozadí.

Tyhle akce dávaly eugenice zdání vědecké serióznosti, následované i uznáním mezi lékaři. A jaký byl výsledek? Ve Spojených státech bylo sterilizováno přes 70 000 obětí včetně 8 000 takových procedur v samotném Lynchburgu, Virginia (4). V mnoha dalších zemích, z nichž nejznámějším příkladem je Německo, trpěly nesčíslné tisíce dalších lidí hrůzami eugeniky.

Darwinismus obhajoval zbytečné chirurgické zákroky k odstranění „zakrnělých orgánů“
I když měli pacienti dost štěstí v tom, že byli shledáni „v pořádku“, stále mohli kdykoli skončit pod chirurgickým nožem. Na základě Darwinova spisu O původu člověka začalo být slepé střevo v širokých lékařských kruzích považováno za bezcenný zakrnělý orgán, který jsme převzali od svých býložravých předků. To způsobilo mnoho desetiletí trvající zásadní omyl v darwinovské medicíně: domněnku, že lidé by fungovali lépe bez jistých orgánů, byť perfektně zdravých.

V polovině 20. století byly prováděny tisíce „profylaktických“ chirurgických zákroků založených na domněnkách jako „čím dříve jsou zakrnělé přívěsky odstraněny, tím lépe pro pacienta“ (5). Tisková zpráva lékařské fakulty Dukeho univerzity napadla roku 2007 tento naivní názor: „Ač bylo dlouho pomlouváno jako zakrnělé či bezcenné, zdá se nyní, že slepé střevo má své opodstatnění – jako ´bezpečný útulek´ pro užitečné bakterie žijící v lidských útrobách.“ (6).

V odpovědi na objev Dukeho univerzity konstatoval jeden profesor biochemie, že tato eventuální bakteriální funkce „je v souladu s evolucí.“ (7). Medicínský osud slepého střeva zůstává nejistý, ale naštěstí se nyní publikovaný lékařský výzkum kloní k názoru, že odstraňování mandlí je zbytečné, přidržíme-li se medicínských kritérií založených na důkazech (Cool – aspekt, který zcela chybí v darwinovské medicíně.

Darwinovské předsudky bránily medicínskému bádání

Koncepce zakrnělých orgánů pocházející z darwinovské medicíny také zpomalila lékařské bádání, protože je malý zájem o studium „zbytečných“ struktur. Tahle zvrácená víra se promítla i na buněčnou a molekulární úroveň. Stanfordova univerzita referovala roku 1998 o jistých bílých krvinkách, které dosud imunologové do značné míry ignorovali. Proč? „Přirozeně zabijácké“ (NK) buňky byly „některými vědci považovány za archaický zbytek primitivního savčího imunitního systému.“ (9). Funkce slepého střeva, buňky NK, takzvaná „junk“ DNA a jiné oblasti výnosného lékařského bádání jsou nadále potlačovány zpátečnickými tezemi darwinovské medicíny.

Kursy darwinovské medicíny postrádají pro lékařství jakýkoliv význam

Někteří vědci ignorují neúspěchy darwinizmu v lékařství a rozhodně obhajují zavedení nového kursu ve vzdělávání mediků: darwinovskou medicínu. Dva její hlavní zastánci, George Williams ze Státní univerzity ve Stony Brook a Randolf Nesse z Michiganské univerzity, požadují:
„Evoluční biologie…není dost zastoupena ve výuce mediků. To není dobré, protože nová uplatnění evolučních zásad na lékařské problémy ukazují, že by pokroky byly ještě rychlejší, kdyby lékaři-profesionálové postupovali podle Darwina stejnou měrou jako postupují podle Pasteura.“ (10).

Pasteurův přínos k lékařství, který byl zcela nezávislý na evolučních premisách, je legendární. Zaměřil výzkum do oblastí, které bezesporu zachránily miliony životů.
Ve srovnání s Pasteurovým zásadním výzkumem je darwinovský přístup k lékařství a jeho odvozená vysvětlení bezvýznamný. Evoluční biolog z Cornellovy univerzity Paul Sherman prosazuje přístup, který zkoumá, zda symptomy jsou „užitečná přizpůsobení se“ či skutečné patologické jevy.

„Například mírně zvýšená teplota…je často přirozenou odpovědí těla na infekci. Studie prokazují, že mírná horečka vede k rychlejšímu uzdravování…S touto znalostí…může lékař navrhnout, že přestát mírnou teplotu je nejlepší léčbou na nemoc…Sherman poznamenal, že přístup darwinovské medicíny přidává ke spektru léčebných postupů širší nabídku, včetně toho, že v některých případech pacientovi poradíme, aby prostě jen nepřekážel vyvinutému systému těla a ono se uzdraví samo.“ (11).

Jednoznačné darwinovské teorie nemoci zahrnují:

1) Barvoslepost spojená s chromozomem X se vyvinula proto, aby se paleolitičtí lovci-muži lépe maskovali;

2) Svědění spojené se štípnutím hmyzem se vyvinulo proto, aby se lidé štípnutí vyhýbali;

3) Krátkozrakost může vyplývat z interakce mezi geny a rysy práce u vyspělejších společností;

4) slinění, slzení, kašel, kýchání, zvracení (zejména „ranní nevolnost“) a průjem se vyvinuly proto, aby se vylučovaly škodlivé látky a bacily; a

5) přirozený odpor lidí vůči odpadkům, výkalům, zvratkům a hnisu je vývojem získaná obrana proti nákaze. (12).

Darwinovská metoda aspiruje však na trochu víc než jen pozorovat známky a symptomy a připojovat k nim své neopodstatněné evoluční historky jako záclony na okna. Banální vysvětlení bývají publikována ve stejně laděných časopisech s recenzemi na stejné úrovni v článcích, které se vyznačují pouze nepatrným zlomkem vědecké spolehlivosti lékařských článků publikovaných v Journal of the American Medical Association nebo New England Journal of Medicine. Tyto „objevy“ se jen těžko mohou rovnat důležitosti Pasteurova díla.

Darwinovská medicína nemá klinický význam

Darwinovská medicína nepřispívá ničím k rozšíření spektra léčebných postupů. Například jediným darwinovským rysem Shermanovy interpretace pozorovaného vztahu mezi infekcí a horečkou je jeho zcela nevysvětlitelná domněnka, že horečka je odpovědí na infekci, která se vyvinula v průběhu evoluce. Většina lékařů již věděla, které horečky léčit.

Taková vysvětlení jdou mimo uznávané vědecké standardy, jelikož nemohou být ověřena. Navíc by do nich seriózní badatelé v oboru lékařství neinvestovali čas, protože jejich medicínský přínos je zanedbatelný. Ani údajná pozorování přínosu přírodního výběru jako je odolnost bakterií vůči antibiotikům a výhoda heterozygotů při srpkovité anemii nejsou založena na darwinovské medicíně, ale byla učiněna díky relevantním základním vědám jako je mikrobiologie a molekulární genetika.

Darwinovská medicína nemá žádnou prediktivní hodnotu
Je také důležité poznamenat, že žádné z darwinovských vysvětlení neintegruje (tím méně je založeno na testech) fylogenezi či skutečný fyzický evoluční vývoj organizmu samého. Vzhledem k dlouhé době vývoje nových léků by skutečným testem byla předpověď darwinistů – založená výhradně na evoluční fylogenezi člověka – nové, aktuálně nepozorované nemoci, pro kterou by farmaceutické společnosti měly začít vyvíjet léčbu. Dosud však žádné takové předpovědi nejsou na obzoru.

Tohle selhání spojené s rostoucí nutností učit nové poznatky v lékařství je možná příčinou toho, proč je evoluční medicína v současné době vytlačována z osnov všech amerických lékařských fakult. „Přidejme k tomu ještě fakt, že tento obor dosud nevykázal klinicky použitelné objevy a dojde nám, proč lékařské fakulty ztrácejí zájem“, připustil zastánce evoluční medicíny Stephen Lewis (13).

Závěr

Mnozí z velikánů medicíny – Edward Jenner, Gregor Mendel, Louis Pasteur, Howard Florey a Ernst Chain, Selman Waksman – učinili převratné objevy (včetně prací z genetiky a antimikrobiální odolnosti), přičemž buď darwinizmus zavrhovali nebo ho zcela ignorovali. Darwinovská medicína je podvod. Přiživuje se na práci skutečných badatelů, halí jejich velké objevy do evolučního hávu a pak je vydává za své vlastní a tak odčerpává grantové peníze z lékařského výzkumu prováděného bona fide.

Hodnota dědictví Darwinových myšlenek pro lékařství sahá od bezvýznamnosti po zhoubnost. Ale kromě ztraceného času, talentu i zdrojů lékařské komunity je asi nejzhoubnějším odkazem pro tento obor utrpení těch, pro jejichž uzdravení byla medicína původně určena.

Odkazy na literaturu

1. Weikart, R. 2004. From Darwin to Hitler: Evolutionary Ethics, Eugenics, and Racism in Germany. New York: Palgrave Macmillan. Edwin Black documented America’s selective breeding and forced sterilization program in War Against the Weak: Eugenics and America’s Campaign to Create a Master Race.
2. Darwin, C. 1901. The Descent of Man. London: John Murray, 241-242.
3. Chesler, E. 1992. Woman of Valor: Margaret Sanger and the Birth Control Movement in America. New York: Simon & Schuster.
4. Wieland, C. 1997. The Lies of Lynchburg. Creation. 19 (4): 22-23.
5. Rabkin, W. The Pros and Cons of Tonsillectomy. South African Medical Journal. 8 January, 1955, 30.
6. Appendix Isn’t Useless at All: It’s a Safe House for Bacteria. Duke Medicine press release, October 8, 2007.
7. Appendix May Produce Good Bacteria, Researchers Think. Associated Press, October 5, 2007.
8. Clinical Indicators Compendium. American Academy of Otolaryngology-Head and Neck Surgery. Available online at entnet.org.
9. Weidenbach, K. Natural-born killers: An immunologic enigma solved. Stanford Report. Stanford University news release, January 14, 1998.
10. Williams, G. and R. Nesse. 1991. The Dawn of Darwinian Medicine. The Quarterly Review of Biology. 66 (1): 2.
11. Ramanujan, K. Intelligent design? No smart engineer designed our bodies, Sherman tells premeds in class on Darwinian medicine. Cornell University press release, December 7, 2005.
12. Rannala, B. 2003. Evolving Health: The Origins of Illness and How the Modern World Is Making Us Sick. Journal of the American Medical Association. 289 (11): 1442-1443; Nesse, R. M. and G. C. Williams. 1994. Why We Get Sick. New York: Random House.
13. Baker, M. Darwin in medical school. Stanford Medicine Magazine. Summer 2006.

* Dr. Guliuzza is ICR’s National Representative.
Cite this article: Guliuzza, R. J. 2009. Darwinian Medicine: A Prescription for Failure. Acts & Facts. 38 (2): 32.
This article was originally published February, 2009. „Darwinian Medicine: A Prescription for Failure“, Institute for Creation Research, http://www.icr.org/article/darwinian-medicine-prescription-for-failure (accessed April 25, 2009).

(Poznámka recenzenta:
Ještě ve druhé polovině 20. století patřilo k běžné praxi evolučních lékařů odoperovat pacientům celý meniskus, když si ho poranili. Vedla je k tomu chybná víra, že meniskus je evoluční zbytečnost, rudiment. Tito často mladí pacienti (sportovci atd.) měli za krátkou dobu velké problémy s chozením, v koleni se objevily degenerativní změny a symtomy potíží, které mají staří lidé. Později se zjistilo, že meniskus je velmi důležitý nástroj pro tlumení nárazů na kolenní kloub. Než však k tomuto poznání došlo, bylo zmrzačeno, na základě darwinovské víry, mnoho i mladých lidí.

Tuto informaci uvedl americký chirurg, který v Praze v říjnu 2006 přednášel proti darwinovské medicíně.)

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz