Většina existujících věcí je věčná, protože mají duchovní podstatu, třeba jako kulatost kruhu. Je nesmyslné ptát se, odkdy je kruh kulatý. Duchovní věci jsou věčné a Bůh je duch. Neměl počátek a nebude mít konec, na rozdíl od hmotných věcí i našich lidských těl, která jsou hmotná a trvají v čase a mohou se měnit i zanikat.
Proto není důvod, aby někdo tvořil Boha, když je Bůh duchovní podstaty a je počátkem všeho, co existuje. Tak, jako nevznikla kulatost kruhu a nemůžeme ji odvodit z „předchozí kulatosti“, tak i Bůh je věčný a s ním celý duchovní svět.
Není žádný důvod, aby někdo tvořil Boha, když už ze samé definice plyne, že byl na počátku všeho. Hmotné věci mohou mít svoje začátky a kauzální řetězce (příčina-účinek), ne však duchovní hodnoty či duchovní bytost. Dvě plus dvě byly čtyři dávno předtím, než existovala hmota a čtyři předměty.
Spálíme-li na prach televizor, nezničili jsme tím konstrukční výkres televizoru – podle něj lze nový televizor opět sestrojit. Spálíme-li i konstrukční výkres televizoru, nezničili jsme tím ani myšlenku, ani zákonitosti, na základě kterých lze sestavit televizor (vždyť tak kdysi ten první televizor začal, jen jako pouhý nápad).
A zničíme-li veškerou hmotu, ze které se televizory vyrábí, i všechna schemata a konstrukční výkresy, možnost znovu něco takového sestrojit zničit nemůžeme, ani kdyby neexistovali vůbec žádní lidé.
Jsou prostě úrovně, které jsou v našem světě nezničitelné. Podobně jako s televizorem a informací pro jeho vznik je to s lidským tělem a jeho duchovním rozměrem. Bible říká: nebojte se těch, kteří mohou zničit tělo, ale nemohou zničit duši.