Co vám zkamenělina nikdy nepoví

pavelkabrt Stáří Země a vesmíru 0 Koment.

Kyle Butt, M.A.

(Z http://www.apologeticspress.org/APContent.aspx?category=9&article=4537 přeložil Pavel Kábrt – 12/2013. Vyšlo na stránkách Apologeticspress 11. 1. 2012.)

Kniha Jerry Coyne Proč je evoluce pravdivá usiluje podat přehled velkého množství důkazů dokládajících, že evoluce je „fakt“. Kniha svůj účel nesplňuje, ale spíše nabízí jasný vhled do všech těch děr a hádanek, kterými je darwinistická evoluce prošpikována stejně jako způsoby myšlení jejích zastánců. Jedním z do očí bijících omylů, který je velmi snadno odhalitelný, je metoda, pomocí které evolucionisté „datují“ zvířata ve fosilním záznamu.

Přestože celý ten časový rámec miliónů let je vnitřně rozporný (viz DeYoung, 2005), budu ho v tomto článku používat tak, jak to dělají evolucionisté. A to proto, abych ukázal, že jejich vlastní myšlení postrádá logiku. To první, co nám evolucionisté připomenou jako fakt, je, že záznam v horninách, které obsahují zkameněliny, je pouhým zlomkem všech živočichů, kteří kdy žili na této planetě. Protože šance určitého organizmu zkamenět jsou nízké, Coyne uzavírá:

„Můžeme odhadovat, že fosilní doklady, které máme, tvoří jen 0,1 procenta až 1 procento všech druhů – to je stěží dobrý vzorek historie života!“ (2009, str. 22) Evolucionisti často tento druh výroku vkládají do svých publikací, aby se tak zbavili břemena, proč „přechodné“ zkameněliny, které by za předpokladu pravdivosti darwinistické evoluce měly vyplňovat horninový záznam v počtu miliard kusů, nejsou nikde k nalezení. A přesto, naprosto v protikladu k tomuto prohlášení, evolucionisté jako Coyne zacházejí se zkamenělým záznamem jako s perfektním reprezentantem života, „pokud se jim to hodí do krámu“. A klidně o tento záznam opřou svoje vyprávění, kdy se určité organizmy objevily a kdy opět zmizely z povrchu planety.

Tak například Coyne uvádí: „Až asi do doby před 390 milióny let jedinými obratlovci byly ryby. Ale o 30 miliónů let později nacházíme tvory, kterými jsou bezpochyby čtyřnožci: jsou to obratlovci mající čtyři končetiny, chodící po zemi“ (str. 36). A tak Coyne tvrdí, a zakládá to na zkamenělém záznamu, tedy na tom, kdy se v něm určité zkameněliny „objevují“, že žádní čtyřnožci neexistovali „před 390 milióny let.“ Jenže fosilní záznam může být použit k datování organizmů, které se v něm objevují, přece jen tehdy, pokud je perfektně kompletní. Není tedy možné, že čtyřnožci žili mnohem dříve, ale nezkameněli? Určitě to tak může být. Ve skutečnosti na podkladě standardního přístupu poznáváme, že když se zkamenělina „objevuje“ či „mizí“ z fosilního záznamu, absolutně nám to nic neříká o tom, kdy tento tvor ve skutečnosti žil.

Vezměme si jako příklad rybu coelacanth. Tato lalokoploutvá ryba měla údajně „zmizet“ ze země asi před 70 milióny let. Tento způsob uvažování byl odvozen z toho, že se na základě „datování“ tato ryba nenachází ve zkamenělém záznamu po celých 70 miliónů let až do současnosti. Avšak v roce 1938 objevili rybáři živou coelacanthu (Lyons, 2007). Coyne uvádí: „Skupiny jako jsou velryby a lidé se vyvinuly velmi rychle, zatímco jiní tvorové, jako je třeba ´živá fosilie´ coelacantha, jsou téměř identičtí svým předkům, kteří žili před stovkami miliónů let“ (2009, str. 4, zvýraznění dodáno). A tak tu máme rybu, která žila před ´70 milióny´let, a je pořád ještě dnes živá, a po ´70 miliónů let´po sobě ve fosilním záznamu nenechala ani stopu. Zapojíme-li kritické myšlení, nemohlo by to být tak, že tyto ryby žily ´70 miliónů let´předtím, než se objevily ve fosilním záznamu? Zcela jistě.

Ve své diskuzi o lalokoploutvých rybách a suchozemských obratlovcích, Coyne píše: „Pokud tu před 390 milióny let existovaly lalokoploutvé ryby, ale žádní suchozemští obratlovci, a zcela jasně suchozemští obratlovci existovali před 360 milióny let, kde byste asi očekávali, že najdete přechodné formy? Asi někde v této mezeře“ (str. 37). Ale moment: proč vlastně Coyne tvrdí, že tu před 390 milióny let nebyli žádní suchozemští obratlovci? Tvrdí to proto, že jsme žádné ve zkamenělém záznamu nenašli. To ale přece vůbec nic neznamená vzhledem k omezením fosilního záznamu, na což Coyne a zástup jemu podobných vědců rychle poukáže, když mají vysvětlit nedostatek přechodných forem.

Mohlo by to být tak, že suchozemští obratlovci žili „70 miliónů let“ předtím, než je nalézáme ve zkamenělém záznamu? Zcela jistě by to tak mohlo být. „Když“ vidíme organizmus ve zkamenělém záznamu, má to pro naše porozumění tomu, kdy se tento organizmus skutečně na zemi objevil a kdy zmizel, zcela nulovou hodnotu.

A znovu Coyne tvrdí: „Lidé jsou na této scéně nováčky – naše linie se od primátů odděluje někdy před 7 milióny let, což je v evolučním čase pouhý drobek“ (str. 28) Ale ani Coyne ani jemu podobní nemohou být důslední: ve skutečnosti by nám totiž na základě chybějících lidských zkamenělin v daných vrstvách neměli povídat vůbec nic o nějakém „oddělení se“ od primátů.

Můžeme se tedy oprávněně domnívat, na základě jejich přístupu, že zkamenělý fosilní záznam je nedokonalý, že tu lidé žili už milióny let předtím, než nalézáme jejich pozůstatky ve zkamenělém záznamu? Zcela jistě můžeme.

Tohle evidentně děravé evoluční myšlení je velmi dobře vidět i na Coynově tvrzení ohledně lidských stop v Laotoli. V roce 1976 našel Andrew Hill 25 metrů dlouhou řadu otisků lidských chodidel, a tyto otisky byly „naprosto shodné s otisky, které moderní lidé udělají při chůzi do měkkého podkladu“ (Coyne, 2009, str. 202) A přestože se tyto otisky shodují s otisky moderních lidí, evolucionisté je přiřkli druhu Australopithecus afarensis. Coyne to vysvětluje: „stopy jsou staré kolem 3,6 miliónu let, což je doba, kdy A. afarensis byl jediným hominidem ve fozilním záznamu“. (str. 202, zvýraznění dodáno)

Pokud je fosilní záznam tak moc neúplný, že lalokoploutvá ryba může zůstat nepovšimnuta po 70 miliónů let, nemohlo by tomu být tak, že „moderní lidé“ tu pobývají o nějakých tři čtyři milióny let déle než ukazuje jejich zkamenělý záznam? Ovšemže tomu tak může být. Takže co dává větší smysl: 1) to, že moderní lidé žili „před“ svým prvním objevením se ve fosilním záznamu, nebo 2) to, že šimpanzovi podobná stvoření jako je A. afarensis vyšlapala 25 metrů dlouhou linii stop, které jsou „naprosto shodné se stopami moderních lidí učiněných do měkkého podkladu“? Protože víme, že když se ve fosilním záznamu objeví nějaké stvoření, nic to neříká o tom, kdy se toto stvoření objevilo na zemi, pak rozumný závěr je, že „moderní“ lidé tu byli dřív než to tvrdí evolucionisté – a tím pádem nemohou být příbuzní s Australopitheky.

V únoru 2006 nás média zaplavovala zprávami o Castorocauda lustrasimilis, zvířeti podobnému bobru, které mělo údajně žít před 164 milióny let. Zájem byl proto tak vysoký, protože se jeho datování neshodovalo s dosavadním názorem o 100 miliónů let. Evoluční myslitelé měli za to, že takovýto tvor neexistoval dřív jak před 64 milióny let, což bylo opřeno o fosilní záznam (Butt, 2006). Coyne uvedl: „Před šedesáti milióny let tu existovalo mnoho zkamenělých savců, ale žádné zkamenělé velryby. Tvorové, kteří se podobají moderním velrybám, se objevují až o 30 miliónů let později.“ (2009, str. 49) Tento výrok by měl vlastně znamenat jen to, že se velryby „objevují“ ve fosilním záznamu až o 30 miliónů let později. To však absolutně nic neříká o tom, kdy žily. Mohly být na zemi už „70 miliónů let“ předtím, než se objevily ve fosilním záznamu (při použití jejich pochybného, milióny let dlouhého rámce). Jestliže tedy Coyne tvrdí, že ví, kdy se velryby objevily na zemi na základě jejich objevení se ve fosilním záznamu, pak nejde o nic jiného než vlastně o druh podfuku, vycházíme-li z jeho vlastního tvrzení, že zkamenělý záznam je nekompletní.

/ Už víte, proč evolucionistům říkám Darwinovi darebáci? – Pozn. Pavel Kábrt/

Vidíme tedy, že evolucionisté nám nemohou říct ani jednu věc o tom, kdy na této zemi nějaké stvoření vzniklo – pokud to odvozují z jeho zkamenělin. Stejně tak nám evolucionisté nemohou nic říct ze zkamenělin, kdy který tvor vyhynul. Zkamenělina Vám nikdy neřekne datum „začátku“ a datum „konce“. A přesto nejvzdělanější a nejoslavovanější evolucionisté na světě, jako je Jerry Coyne, falšují svoje informace tvrzením, že oni toto všechno vědí na základě zkamenělin. Tím, že Coyne tvrdí, že „všechny důkazy – ty nové i ty staré – ukazují neklamně k závěru, že evoluce je fakt,“ a zároveň pro toto tvrzení používá tak iracionální „důkazy“ ukazuje, že on sám má zcela zmatenou koncepci toho, co je to skutečný „fakt“.

Odkazy

Butt, Kyle (2006), “One Little Beaver Demolishes 100 Million Years,” http://www.apologeticspress.org/apcontent.aspx?category=9&article=1787.
Coyne, Jerry (2009), Why Evolution Is True (New York: Viking).
DeYoung, Don (2005), Thousands…Not Billions (Green Forest, AR: Master Books).
Lyons, Eric (2007), “What Else ‘Living Fossils’ Reveal,” http://www.apologeticspress.org/apcontent.aspx?category=9&article=2294.

Příloha Velikost
00607-9.12.2013-co_vam_zkamenelina_nikdy_nepovi.doc 115.5 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz