Clifford Burdick: dvakrát nespravedlivě odmítnut (část 2)

pavelkabrt Důsledky evoluční ideologie 0 Koment.

Jerry Bergman, Ph.D.

(Z Creation Matters, roč. 15, číslo 5, září/říjen 2010 přeložil M. T. – 10/2010)
(http://www.creationresearch.org/members-only/creation_matters/CM15%2005%…)

„Zkušenosti velmi talentovaného vědce přišly do značné míry nazmar, všechno kvůli odporu darwinistů k jeho světovému názoru.“

„Burdickovy problémy se získáním doktorátu souvisely se skutečností, že objevil důkazy vyvracející evoluční teorie té doby.“

První část našeho článku zveřejněná v minulém čísle časopisu Creation Matters referovala o Burdickově dosavadním vzdělání i okolnostech provázejících zamítnutí jeho prvního pokusu o dosažení vyššího akademického titulu Ph.D. V tomto čísle popisuje Dr. Bergman Burdickův druhý pokus o získání Ph.D. a dokumentuje stav kambrické palynologie v době zveřejnění jeho kontroverzních publikací.

(palynologie = nauka o pylu a výtrusech současných i fosilních rostlin, o jejich tvaru, stavbě a vývoji sloužící mj. k určování stáří sedimentů. Pozn. překl.)

O něco později se Burdick zapsal na Arizonskou univerzitu do semináře Gerharda Krempa (1913-1994), jednoho z nejproslulejších světových palynologů, který studoval recentní i fosilní spory, pyl a podobné struktury. Pod jeho vedením pak začal zkoumat pylové mikrofosilie ve zkamenělém lese Grand Canyonu. Později ho Kremp požádal o analýzu některých vlastních vzorků; Burdick se měl přitom pokusit zjistit, jaký pyl obsahují.

Pyl je neobyčejně odolný vůči rozkladu a je proto často zachován v horninách, které jinak žádný materiál rostlinného původu neobsahují. Z tohoto důvodu jsou často pyl a spory jediným svědectvím o existenci jistých druhů rostlin. Burdick získal „značnou zkušenost v izolování zmíněných nepatrných předmětů z hornin, v nichž byly uloženy“ (Numbers, 2006, str. 291). Během své roční práce při zpracovávání vzorků našel Burdick (1979) důkazy o existenci…pylu ve vzorcích od horního okraje kaňonu až po prekambrické vrstvy, v břidlici na dně kaňonu Hakatai, a to hodně pod hranicí prekambrium/kambrium. Později tam byly nalezeny i spory krytosemenných. To šokovalo vědce-evolucionisty, kteří měli za to, že vývoj krytosemenných rostlin začal až v období křídy.

Burdick odeslal některé vzorky Dr. Walteru Lammertsovi, který je nechal analyzovat v palynologické laboratoři Kalifornské univerzity v Berkeley. Zmíněná laboratoř určila tyto pylové vzorky jako pyl jehličnanů (Burdick, 1979). Numbers (2006, str. 290) popsal, co se stalo poté:

Jeden z geologů na Arizonské univerzitě dostal jako vánoční dárek v roce 1964 knížku Johna C. Whitcomba ml. a Morrise Genesis Flood (Potopa dle Genesis) – a všiml si, že to byl Burdick, kdo zhotovil fotky obřích lidských šlépějí a recenzi rukopisu. Následný velký rozruch kolem této záležitosti Burdicka přesvědčil, že na univerzitě definitivně skončil; podařilo se mu však přece jen udržet se alespoň neoficiálně, když řekl svým profesorům… že „je jen fotografem na volné noze, který jen náhodou prodal panu Morrisovi inkriminované fotky.“

Burdick (1965b) napsal, že Kremp byl „velmi…spokojen s mými palynologickými výzkumy ve zkamenělém lese a chce, abych na nich postavil svou disertační práci. Dr. Lacyho …potěšilo, že mě Dr. Kremp chválí. Nabídl se, že se zasadí o to, aby moje dizertační práce byla přijata; pak však…jednoho dobromyslného přítele napadlo dát Dr. McColloughovi z místní katedry geologie k Vánocům Morrisovu knihu POTOPA V GENESIS. Když tenhle pán viděl v tiráži moje jméno jako autora fotek šlépějí, chytal se stropu a ukázal to Dr. Krempovi i šéfovi katedry geochronologie panu Smileyovi. Konstatovali pak, že jsem také recenzoval rukopis zmíněné knihy; co však nevěděli, že jsem se také vyjádřil kriticky…k některým částem knihy.

Zhruba v téže době (Burdick, 1979) zveřejnil výsledky Burdickovy studie časopis CRSQ…jako důkaz proti evolučně-uniformitariánskému modelu. Zpráva o objevu zasáhla vědecký svět jako bomba a na univerzitu začaly chodit stížnosti. Dr. Kremp pak napsal vedení univerzity dopis, ve kterém mě [falešně] obvinil z lajdáctví při práci v laboratoři, které bylo příčinou kontaminace vzorků. Od projektu studia pylů se pak upustilo a bylo mi řečeno, abych o svém nálezu mlčel.“

Údajná kontaminace

V dopisu Dr. Tedu Smileyovi Kremp otevřeně konstatoval, že důvodem pro Burdickovy potíže na univerzitě byly jeho pochybnosti o Darwinovi. Kremp přitom ocitoval Burdickův článek „Mikroflóra Grand Canyonu“ (Burdick, 1966b), ve kterém si prý dovolil, podle Krempa (1967), „…obhajovat své podivné názory na čas a na velkou potopu, kde se opíral o vyluhované pylové materiály z usazenin v Grand Canyonu,…doneslo se nám, že ho na katedře geologie nechtějí – a teď jsou nám jasné i důvody…Když jsem viděl jeho preparáty, řekl jsem mu, že jsou kontaminované…Také chci zdůraznit, že jsem vůbec neviděl rukopis, který napsal zřejmě poté, co jsme ho vyloučili ze svých laboratoří“.

Jak Kremp „věděl“, že preparáty jsou kontaminované, to nám neříká; konstatuje pouze, že by to „vysvětlilo“ tuto nesrovnalost – lépe řečeno, zametlo pod koberec.

Jak připustil Numbers, Burdickovy problémy se získáním diplomu pramenily z toho, že objevil důkazy odporující tehdy platné evoluční teorii. Evolucionisté věří, že moderní stromy podobné borovicím se vyvinuly teprve „o stovky milionů let později“ a Burdickovy důkazy svědčí o tom, že tento závěr je mylný (Numbers, 2006, str. 291).

Přitom „je objev spor v prekambrických vrstvách sice významným, nikoli však zcela neočekávaným nálezem. O existenci spor v prekambrických vrstvách se diskutovalo dokonce již roku 1937“ (Elliott, 1990, kapitola 5).

Nic neočekávaného

Dokonce již roku 1935 se „vědělo s jistotou“ o cévnatých rostlinách ze spodního devonu a zprávy o fosiliích „nepochybně silurských“ rostlin svědčí o tom, že další objevy možná posunou lokalizaci nejstarších rostlin ještě dále do minulosti, což je trend pozorovatelný v paleontologii (Lang a Cookson, 1935). Roku 1937 také referoval profesor Darrah z Harvardu o sporách výtrusných rostlin (nesemenných cévnatých rostlin včetně kapradin, které se sporami rozmnožují) ve svrchním kambriu a „kambrické spory…jsou dost odlišné od jakýchkoli jiných známých prvohorních spor“ (Darrah, 1937).

Ghosh a Bose (1952) našli rovněž několik druhů spor „vyspělých cévnatých rostlin“ v kambrických či prekambrických horninách přivezených z Indie, SSSR a švédského Kolmu. Usoudili proto, že „fylogeneze cévnatých rostlin začala dřív, než se vědci běžně domnívají – nikoli až v období siluru a devonu, nýbrž již v kambriu“. V jedné geologické oblasti řazené do kambria nebo prekambria našli tito badatelé dřevo krytosemenných i jehličnatých stromů, kutikuly trav i různé mikrofosilie včetně šesti druhů spor (Ghosh a Bose, 1947). Napsali pak o celé věci, že „k tomuto tématu se hromadí rozsáhlá literatura“.

(kolm = odrůda antracitového uhlí místně se vyskytující jako čočky ve švédských kamenečných břidlicích kambrického stáří. Obsahuje asi 30% popela bohatého na vzácné kovy včetně uranu a radia.

Kutikula = listová pokožka chránící za života rostlinného organizmu střední listové pletivo – mezofyl – před přílišným odpařováním. Je budována kutinem – vysokopolymerizovanou sloučeninou mastných kyselin. Tzv. kutikulová analýza pomáhá při podrobné stratigrafii hnědouhelných slojí. Pozn. překl.)

Jacob et al. (1953) našli dobře zachované spory a zlomky cévic cévnatých rostlin, patrně nahosemenných, ve středně a svrchněkambrických vrstvách. Poznamenali, že „vzhledem k převažující skepsi ohledně nástupu cévnatých rostlin již v kambriu jsme učinili maximum pro to, aby nedošlo ke kontaminaci vzorků, a získané výsledky jsme opakovaně prověřovali“.

Dnes se uznává, že „nálezy raných fosilií jsou překvapivě bohatší než si kdokoli odvážil představit a snadněji se odkrývají“ (Schopf, 2000).

Další starší studie konstatuje, že v prekambrických horninách nalézáme „sporé, avšak druhově bohaté stopy primitivních nižších rostlin“ včetně hub a řas (Tyler a Barghoorn, 1954). Badatelé ve zmíněné studii dospěli k závěru, že „uvedené rostliny jsou nejstaršími organizmy s jasnou morfologií a buněčnou diferenciací…v prekambrických usazeninách“.

I z evolučního pohledu tento objev podporuje možnost, že v kambriu existují rostlinné spory.

Také práce paleobotaničky Suzanne Leclercqové z roku 1956 zmiňuje nálezy dávného fosilního pylu; napsala, že objev spor z kambria „podporuje názor, že tehdy existovala různorodější a vyspělejší flóra než na jakou jsme mohli usuzovat z dosud objevených rostlinných otisků“.

Profesor Kalifornské univerzity Daniel Axelrod (1959) napsal, že bylo zdokumentováno skoro „60 kambrických rodů rostlin vytvářejících spory“ a že „zpráva o sporách… v kambriu není vůbec překvapivá“. Axelrod uzavírá, že „budoucí objev vyspělé prekambrické cévnaté suchozemské flóry by nás proto neměl udivit“. Zdůraznil rovněž, že důkazy o kouscích dřeva suchozemských cévnatých rostlin se kladou až do kambria. Ve své práci z roku 1959 poznamenal, že ve vzorcích kambrických hornin se našlo nejméně šest různých druhů zkamenělých cévnatých rostlin včetně kapradin a rostlin nahosemenných.

V příslušné literatuře oné doby bychom mohli najít i mnoho dalších příkladů semen či spor nalezených ve velmi raných fosilních stratech, včetně časopisů Nature a Science (Sigels, 1971; Coates et al., 1945; Ghosh a Bose, 1952; Bose, 1947; Doher, 1980; Sahni, 1944). Kdyby se byl Kremp pořádně podíval do literatury, byl by našel tyhle i mnoho dalších podobných vědeckých studií publikovaných dávno předtím, než vynesl svůj úsudek o Burdickových tvrzeních.

Zhodnocení celé aféry se sporami

Zdá se, že neexistuje rozumný důvod pro Krempovo tvrzení, že Burdickovy nálezy byly kontaminovány. Pravým důvodem, proč Kremp vyloučil Burdicka z práce ve své laboratoři, jak ostatně sám otevřeně připustil, byly Burdickovy pochyby o darwinizmu, nikoli jeho profesní neschopnost. Krempův původní závěr k celé věci ostatně zněl, že Burdickovy výsledky „nemohou být kontaminací“; později však Kremp změnil názor a tvrdil, že o kontaminaci jde (Burdick, 1966a). Burdick uvedl, že už Ghosh a Bose (1947) našli týž druh spor či pylu jako on v devonských vrstvách kaňonu řeky Salt River a divil se, jak Kremp reagoval, když uviděl jejich mikrofotografie. Napsal (Burdick, 1966a):

„…je absurdní tvrdit, že ve všech případech jde o kontaminované vzorky. V žádné z dalších formací, tapeatských pískovcích (kambrium), břidlicích Bright Angel (kambrium), Muav (kambrium), redwallském vápenci (mississippian – spodní karbon), supai sérii (perm), hermitských vrstvách (perm) či vápencích Bass (prekambrium) jsem nenašel ani jednu fosilii jehličnanu. Jsou-li tyto spory kontaminací, proč jsou všechny soustředěny ve formaci Hakatai? Kontaminace pocházejí ze současného rostlinného života a jsou většinou bezbarvé. Kdežto tyto spory z jehličnanů jsou všechny narudlé, což svědčí o tom, že byly dlouho pohřbeny“.

V dalším dopise dodal Burdick (1966c), že problém spočíval v tom, že Kremp se obával o svoji reputaci, která by mohla utrpět, pokud by byla zveřejněna nějaká odchylná data o fosilním pylu a sporách, a

„…jeho vědecká pověst by utrpěla a možná by dokonce přišel o práci. Připustil ovšem, že kdyby i další vyluhování vzorků z Hakati opětně přinášelo důkazy o jehličnanech a krytosemenných, pak bude muset uznat, že tam patřily…Ať se mu tedy fakt, že jsem zveřejnil data, jejichž shromáždění jsem věnoval tolik sil a na vlastní náklady, líbí či ne, bude to prostě muset skousnout…Jak jsem již mnohokrát zdůraznil, nemyslím si, že by jen jediná ze stovky nalezených spor mohla být kontaminací – a i kdyby, tak by ta jediná spora nezvrátila celkový trend“.

Lammerts (1966) pak napsal, že celému problému nerozumí, protože samotný fakt, že Vás Kremp

„…vyškolil v palynologii neznamená, že jste jeho otrokem. Kdyby Vám byl za Vaši práci platil, chápal bych, že se namíchl. Lidé jako on se však prostě musí smířit se skutečností, že naše stanovisko zastávají i velmi zasloužilí vědci; navíc máme přece všichni akademickou svobodu zveřejňovat to, co uznáme za vhodné.“

Howe (1986) napsal, že v letech 1964-1965 dokončil Burdick spolu s dalšími pracovníky katedry geochronologie Arizonské univerzity analýzu mikrofosilií nalezených ve zkamenělém lese v horninách nasbíraných Gerhardem Krempem. Podle Howea (1986) Burdick uvedl, že

„jsme měli zvlášť dobré výsledky jemných mikrofotografií mnoha druhů konifer z formace Chinle“.

Kremp pak podle Burdicka získal rovněž další vzorky hornin z různých jiných strat Grand Canyonu v Arizoně. Vědci je také vyluhovali a když Burdick zkoumal příslušné výluhy, objevil překvapivě spory různých suchozemských rostlin v hakataiských břidlicích z pozdního prekambria!

…Burdick si všiml odporu vůči svým objevům pylu, z různých nejmenovaných zdrojů, uvedl však též, že dva z instruktorů jeho techniku obhajovali – jedním z nich byl Kremp, který inicioval sběr vzorků a zpočátku se zřejmě ještě bránil myšlence, že by je snad on sám v terénu kontaminoval nebo že by je mohl kontaminovat Burdick v geochronometrické laboratoři Arizonské univerzity při zkoumání jeho (Krempovými) vlastními standardizovanými metodami.

Znechutit někomu bádání či je úplně zastavit může sice zpomalit tempo vědecké revoluce, ale bránit pokroku ve vědě je z dlouhodobého pohledu marné (Kuhn, 1970). Aby mohla být platnost Burdickových nálezů správně zhodnocena, musí dojít k zopakování celého procesu; zopakování, ke kterému, pokud vím, nikdy v plné míře nedošlo. Někteří kreacionisté sice otevřeně kritizovali jisté aspekty Burdickovy práce, žádný kreacionista se však nepokusil ji cenzurovat (Chadwick, 1980, 1981; Chadwick, DeBord a L. H. Fisk, 1973).

Burdick sám hodnotil své nálezy velmi střízlivě; v jednom dopisu Lammertsovi uvedl, že „pokud jde o prekambrické spory, pracoval jsem na celém problému dále a objevil jsem v souvrství Hakatai další relativně recentní spory – raně třetihorní; musíme však tam i v okolních souvrstvích nasbírat ještě více…vzorků, než budeme moci učinit konečné závěry“ (Burdick, 1965a). Novější bádání na tomto poli pak prováděli Howe et al. (1986, 1987, 1988) a Rush (1982).

I kdyby byly Burdickovy vzorky kontaminovány, neopravňovalo by to v žádném případě katedru k tomu, aby mu odepřela dostudovat. Správnou reakcí by bylo požádat ho, aby své bádání zopakoval či aby vypracoval disertační práci na jiné téma. Vždyť mnozí studenti se běžně pouštějí do dvou či dokonce tří projektů, než se jim podaří jeden z nich úspěšně dokončit a splnit tak požadavky svého doktorátu.

Jednání univerzity vůči Burdickovi bylo zcela nepatřičné a prima facie (na první pohled) svědčí o diskriminaci.

Aféra na Univerzitě fyzikálních věd

Roku 1967 informoval Burdick Lammertse, že převedl své zápočty z Arizonské univerzity na Univerzitu geologických věd ve Phoenixu, Arizona, a že mu tenhle ústav udělil 14. května 1966 titul Ph.D. V březnu 1967 napsal Lammerts tehdejšímu prezidentu CRS (Společnosti pro výzkum Stvoření) Morrisovi dopis, ve kterém ho žádal o odborné stanovisko k platnosti Burdickova doktorátu (Lammerts, 1967). 13. května 1967 přeposlal člen představenstva CRS Wilbert Rusch Lammertsovi několik dopisů arizonského studijního oddělení dokládajících, že stát žádnou takovou univerzitu neuznává (Elliott, 1990). V obavě z toho, že Burdick získal svůj doktorát podvodem, uzavřeli zúčastnění celou věc tak, že považovat tento titul za pravý by pro CRS znamenalo vydat všanc svou důvěryhodnost jako profesionální organizace.

I ostatní členové představenstva CRS sdíleli Lammertsovu nedůvěru k Burdickovu tvrzení, že získal doktorát od řádně licencované instituce (Morris, 1964). Wilbert Rusch například napsal Lammertsovi a tázal se ho na celý průběh Burdickových vysokoškolských studií včetně jeho magisterské disertace z geologie na Wisconsinské univerzitě (Rusch, 1969). Lammerts dokonce s kolegy debatoval o možnosti požádat Burdicka, aby se vzdal členství v představenstvu CRS (Lammerts, 1969b). Až do vyřešení celé záležitosti bylo pak Burdickovi zmíněné členství pozastaveno. Zapeklitá situace se poněkud změnila poté, co William Rhodes, Ph.D., prezident Univerzity fyzikálních věd, vysvětlil managementu CRS, že jeho univerzitu tvoří skupina vědců a dalších odborníků zaměřených na udělování akademických hodností těm, které jiné instituce přehlížejí (Rhodes, 1969). V představenstvu jeho organizace pak prý sedí mj. Harrison Lang, Ph.D. a Donald Carter, Ph.D., oba uznávaní vědci. Morris, Lammerts a další členové představenstva CRS tedy nakonec svolili k tomu, aby Burdick v jejich týmu zůstal, nadále ho však vedli jen jako držitele titulu magistra bez uvedení specializace, a nikoli jako doktora věd (Morris, 1993, str. 203). A to ještě neměl tenhle titul z univerzity wisconsinské, nýbrž z Andrewsovy univerzity v Michiganu, jak vypátrali Solomon a Morgan (Lammerts, 1969a).

Henry Morris (1971) napsal celému představenstvu CRS, aby je informoval, že dluží Burdickovi

„…omluvu za způsob, jakým ho zkritizovalo, a poděkování a důvěru za rozsáhlý geologický výzkum, který pro naši společnost provedl. Rozliční lidé zpochybňovali nejen jeho schopnosti, nýbrž i jeho vědeckou čest, a přece zůstával ve svých reakcích přátelským a vlídným a v každém směru se vždy snažil uspokojit každý požadavek. Veškeré jeho studie kerných přesunů, pylů i pradávných šlépějí byly napadány nejen jeho kolegy-evolucionisty, nýbrž i některými z nás. On však trpělivě shromažďoval plejádu důkazů pro platnost svých dat i interpretací, neustále, pro každý vzorek. Navíc, místo abychom mu pomohli ve sporech s Arizonskou univerzitou o svůj řádně odpracovaný doktorát geologie…kárali jsme ho, že získal zcela zákonný a čestný doktorát, který mu byl přiznán jako uznání za jeho velký přínos při geologických výzkumech v terénu. Pro naši společnost vykonal v tomto ohledu patrně více práce než kdokoli jiný, za nesmírných osobních obětí, a vždycky ve velmi důležitých oblastech. Já osobně si velmi vážím jeho přínosů i jeho postojů a doufám, že i další z vás to cítí stejně a že mu to dají znát“.

A dále Morris píše:

„Jak kritici tak přátelé vždy citovali při různých recenzích jeho díla nepřesnosti v Burdickově životním profilu, jako doklad jeho nekompetentnosti. Není jasné, kde se stala chyba, ale já sám jsem neobjevil žádné Burdickovo jednání, ve kterém by někoho uvedl v omyl. Připouštím ovšem, že některé z jeho zveřejněných článků kritizovali jeho kolegové kreacionisté oprávněně. Chyby se zde však nedopustil jen on sám, nýbrž i příslušní redaktoři a recenzenti. Nesmíme zapomínat, že v CRS se Burdick angažoval od jejího založení a že od té doby podstatně vzrostla jak kvalita, tak počet jejích členů s doktorským titulem.

Burdick se také zúčastnil některých sporných projektů, zejména v pozdějším věku, kdy se jeho zdravotní stav zhoršoval. K podobným věcem však dochází i u mnoha věhlasných vědců. Nicméně Burdicka kritizovalo více jeho kolegů než kteroukoli jinou osobu činnou v CRS od jejího založení roku 1963. Některé výtky byly patrně oprávněné, hodně jich však bylo vyloženě nespravedlivých.

Burdicka nejvíce mrzely opakované netolerantní výpady, kterým čelil téměř po celou svou akademickou dráhu. Zažil to, co sociologové nazvali ´snaha o potopení´ v boji o přežití ve vědě – nebo v jakémkoli jiném povolání. Zkušenosti velmi talentovaného vědce přišly do značné míry nazmar, všechno kvůli odporu darwinistů k jeho světovému názoru“.

Poděkování:

Chci poděkovat Waynu Frairovi, Ph.D., Georgu Howeovi, Ph.D. a Cliffordu Lillovi, M.S. za jejich přínosné informace k Burdickovu případu a jejich připomínky ke starší verzi tohoto článku.

Literatura:

CRSQ = Creation Research Society Quarterly (Společnost pro výzkum stvoření)

Axelrod, D. 1959. Evolution of the psilophyte paleoflora. Evolution 13:274.

Bose, A. 1947. Occurrence of microflora in the Salt Pseudomorph Beds, Salt Range, Punjab. Nature
160(4075):796–797.

Burdick, C. 1965a. Letter to Lammerts, Jan. 20,
1965.

Burdick, C. 1965b. Letter to Lammerts, Jan. 22,
1965.

Burdick, C. 1966a. Letter to Lammerts, Jan. 5, 1966.

Burdick, C. 1966b. Letter to Lammerts, Mar. 19,
1966

Burdick, C. 1966c. Microflora of the Grand Canyon.
CRSQ 3(1):38–50.

Burdick, C. 1979. Documentation of discrimination
against creationist students. Unpublished manuscript, Tucson, AZ.

Chadwick, A.V. 1980. An efficient device for heavy liquid separation. Oklahoma Geology Notes
40:64–65.

Chadwick, A.V. 1981. Precambrian pollen in the Grand Canyon — A reexamination. Origins
8(1):7–12.

Chadwick, A.V, P. DeBord, and L.H. Fisk. 1973. Grand Canyon palynology — a reply. CRSQ
9(4):238.

Coates, J., H. Crookshank, E.R. Gee, P.K. Ghosh, E. Lehner, and E.S. Pinfold. 1945. Age of the Saline
Series in the Punjab Salt Range. Nature 155(3931):266–267.

Darrah, W.C. 1937. Spores of Cambrian plants. Science 86(2224):154–155.

Doher, L.I. 1980. Palynomorph preparation procedures currently used in the paleontology and
stratigraphy laboratories. U.S. Geological Survey. U.S. Geological Survey Circular 830.

Elliott, W.E. 1990. History and Analysis of the Creation Research Society. M.A. Thesis. Oregon
State University.

Ghosh, A.K. and A. Bose. 1952. Spores and tracheids from the Cambrian of Kashmir. Nature
169(4312):1056–1057.

Howe, G.F. 1986. Creation Research Society studies on Precambrian pollen: Part I — A review.
CRSQ 23(3):99–104.

Howe, G.F. and W.E. Lammerts. 1987. Creation Research Society studies on Precambrian pollen
— Part II: Experiments on atmospheric pollen contamination of microscope slides. CRSQ
23(4) 151–153.

Howe, G.F., E.L. Williams, G.T. Matzko, and W.E. Lammerts. 1986. Pollen research update. CRSQ
22(4):181–182.

Howe, G.F., E.L. Williams, G.T. Matzko, and W.E. Lammerts. 1988. Creation Research Society
studies on Precambrian pollen — Part III: A pollen analysis of Hakatai Shale and other
Grand Canyon rocks. CRSQ 24(4):173–182.

Jacob, K., C .Jacob, and R.N. Shrivastava. 1953. Spores and tracheids from the Vindhyan System,
India: The advent of vascular plants. Nature 172(4369):166–167.

Kremp, G. 1967. Letter to Dr. Smiley dated Feb. 2, 1967.

Kuhn, T. 1970. The Structure of Scientific Revolutions. Chicago: University of Chicago Press.

Lammerts, W. 1966. Letter to Burdick, Apr. 11, 1966.

Lammerts, W. 1967. letter to Morris, Mar. 8, 1967.

Lammerts, W. 1969a. letter to Burdick, Apr. 29, 1969.

Lammerts, W. 1969b. letter to Morris, May 16, 1969.

Lang, W.H. and I.C. Cookson. 1935. On the flora, including vascular land plants, associated with
Monograptus, in rocks of Silurian age, from Victoria, Australia. Philosophical Transactions
of the Royal Society of London B 224:421–449.

Leclercq, S. 1956. Evidence of vascular plants in the Cambrian. Evolution 10:109–113.

Morris, H. 1964. Letter to Burdick with a copy to Lammerts, May 9, 1964.

Morris, H. 1971. Letter from Morris to the entire CRS board, May 14, 1971.

Morris, H. 1993. History of Modern Creationism. Santee, CA: Institute for Creation Research.

Numbers, R. 2006. The Creationists. Cambridge, MA: Harvard University Press.

Rhodes,W.A. 1969. President of the University of Physical Sciences, letter to Lammerts, Aug. 9,
1969.

Rusch, Sr., W.H. 1969. Letter to Lammerts, Apr. 29, 1969.

Rusch, Sr., W.H. 1982. The present position on Pre-Cambrian pollen. CRSQ 19(2):143–144.

Sahni, B. 1944. Age of Saline Series of the Salt Range of the Punjab. Nature 153(3885):462–
463.

Schopf, J.W. 2000. Solution to Darwin’s dilemma: Discovery of the missing Precambrian record of
life. Proceedings of the National Academy of Sciences 97:6947–6953.

Sigels, W.R. 1971. Modern Pollen Distribution as Related to Vegetation Communities and Elevation
in the Grand Canyon of Arizona. M.A. Thesis. University of Arizona.

Tyler, S.A. and E.S. Barghoorn. 1954. Occurrence of structurally preserved plants in Pre-Cambrian
rocks of the Canadian Shield. Science 119(3096):606–608.

Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na
wpDiscuz