Cesty argumentace evoluční teorie

pavelkabrt Ostatní, různé 0 Koment.

Úvaha na základě evolučního článku „Panderichthys lezl po předních a dýchal ušima“ publikovaného na Osel.cz

Napsal Richard Molek

Zde vidíme, že někteří evolucionisté se už skoro zříkají potřeby fosilních důkazů… no pochopitelně, byť se to jakože snaží zaretušovat, že nedostatek dokladů ve fosilním záznamu jako že není problém… a ještě posměšným tónem, který dělá z oponentů blbečky. A zase ta zkreslená interpretační tvrzení typu:

„Fosilní záznam je mimo jiné přecpaný takzvanými „přechodnými články“, o nichž se občas dozvíte, že neexistují.“

Někteří evolucionisté tvrdí, že žádné přechodné články neexistují, protože mezičlánkem je každé vývojové stadium, každá změna formy. Jiní s tím evidentně problém nemají = ani na tomto se neshodnou, ale to vlastně není žádný problém, protože pro ET není vlastně problém vůbec nic. Teoreticky okecat se totiž dá naprosto vše, tak jaký problém? Problémy stále vidí jen ti posedlí paranoidní kreacionisté, ti vytvářejí umělé problémy, které pro ET neexistují.

Proto autor článku pro jistotu jedním dechem obojetně dodává:

„Když se to tak vezme, tak více či méně patrným přechodným článkem je vlastně úplně každé živé stvoření.“

Fakt perly, ty by se měly tesat – ale pozor, hodně rychle, protože za nějaký čas už zase nebudou platit, protože to se zase ET evolučně gumově přizpůsobila protiargumentům a tak vlastně ani žádný protiargument nemůže mít trvalou platnost. Chytré, že? Viz:

„Fosilie nejsou samy o sobě úplně nejlepším dokladem evoluce.“

Krása. Kulantně řečeno, že být ani nemohou, protože dost dobře nejsou ..

Ale neradujme se předčasně – hned vzápětí je totiž dodáno vysvětlení:

„Ne, že by byly s evolucí v nějakém rozporu, to ani omylem, ale jak ukazují každodenní dohady s natvrdlými biblisty, pouhá existence fosilií už dneska nikoho nedojme.“

Ani omylem!!! To jen ti natvrdlí biblisté prudí. A je dobré říct otevřeně, že jsou natvrdlí, kdyby o tom náhodou někdo pochyboval. A ujištění na závěr – jen si pruďte, nás to nedojme, my jsme splachovací, igelitoví, po nás to zteče a otřepeme se.

“ Zatvrzelý popírač evoluce bude řekněme pořád dokola tvrdit, že pánbůh něco stvořil, pak se mu to bůhvíproč znelíbilo a bác, udělal potopu a my dneska nacházíme nějaké ty zbytky. A protože je pánbůh náročný estét, tak to udělal mockrát a my z toho máme fosilní záznam. Vyvrátit takovou totalitní argumentaci něčím jednoduše pochopitelným není úplně snadné.“

A co zatvrzelý vyznavač ET? Ten není zatvrzelý ani náhodou, protože ten předem předpokládá a vychází z toho, že on má pravdu a ti bigotní omezenci se tedy logicky přece musejí mýlit!! Bůh je zde hluboce podceněn a degradován do role nějakého rozmarného senilního starce, který plácá bábovičky na pískovišti. Ano, vyvrátit takovou demagogickou argumentaci není snadné, zvláště když povýšenecky ignorantního pana evolucionistu nic nedojme, jak nás ujistil na začátku. Jsem splachovací, kašlu na vaše argumenty, naznačuje..

„Celý trik spočívá v tom ..“

Ano, víme, že jde o trik, nejde totiž o čistě empirická fakta, ale o teoretickou interpretační omáčku kolem, v té je celý trik, nikoli ve fosíliích, které ET vlastně už ani skoro nepotřebuje, protože si už docela vystačí s teoretickými mosty a konstrukty, které postupně čím dál více nahrazují ty zbytečné empirické doklady, se kterými jsou jen spojeny potíže, protože na ně není spoleh a jejich nedostatků a mezer využívají to přitroublí věřící ke svým trapným fantaziím.

Takže většinu toho, co je psáno dále, neberte prosím jako čistá empirická fakta, ale pouze za makroevoluční interpretaci skrovného fosilního nálezu. Nikoli však skrovného co do počtu. V muzeích a na universitách leží doslova miliony zkamenělin, takže evolucionisté rádi používají ten trik, že tvrdí, že nedostatek zkamenělin je kreační lež. Ale já nemluvím o tomto kvantitativním nedostatku, nýbrž o nedostatku kvalitativním – tzn. že skoro žádné z těchto milionů zkamenělin nedokazují souvislou přechodovou řadu od jedné „druhové“ formy ke zcela jiné. Sem tam sice evolucionisté uměle seřadí několik zdánlivě příbuzných druhů vedle sebe na základě anatomicko-morfologických analogií a dokazují na tom makroevoluční vývoj. Ale moc se jim to nedaří, proto čím dál více přechází ke strategii, že fosílie vlastně k prokázání ET ani tak nejsou potřeba. Není divu ..

Není tedy nutné komentovat každé vyjádření autora článku, protože proč štěkat na stíny?

Místo toho hledají spásu v genetice a zaklínají se pro laika nesrozumitelnými pojmy stejně jako kdysi církev latinou, když nechtěla, aby jim prostí plebs viděli do karet. Vždyť oni jsou stejně natvrdlí a blboučcí, takže je to vlastně pro jejich ochranu, aby neměli v těch svých hrášcích zbytečně zmatek a nepletli se vědcům do cesty. Tak se věda stále více vzdaluje od reality života, stala se realitou v realitě, realitou sama v sobě. Nůžky vzájemného nepochopení se tak čím dál více rozevírají.

Proč evolucionisté hledají tolik spásu v genetice? To je jednoduché a jasné. Protože v genomu skutečně mohou najít podobnosti a shody. To ale kupodivu není bod pro ET. Věřící lidé ve skutečnosti neočekávají, že by Velký Designér stvořil každé stvoření úplně jiným způsobem. Tak jako malíř či umělec má svůj typický otisk a svůj osvědčený styl, tak i Stvořitel použil jisté osvědčené konstrukční postupy vícekrát opakovaně a také je mohl kombinovat. Je to i logické – protože právě tato konstrukční řešení jsou v souladu s fyzikálními konstantami a zákony které už před tím uvedl do chodu. Ve vědě se těmto shodám či analogiím i u nepříbuzných druhů říká konvergence. Proto např. vše žijící ve vodě musí mít obdobný proudnicový tvar těla kvůli aerodynamice – jak vyhynulí ichtyosauři, tak ryby a paryby, tak kytovci a vodní savci. Tato konstrukční podobnost tedy nijak nedokazuje makroevoluci. Obdobné je to s živočichy žijícími v jiných nikách – v poušti, v savaně a prérii, či v oblasti sněhu a ledu. Stejný princip.

Tak i Panderichthys vypadá, že má v sobě od každého trochu a že sám nepatří nikam.

No, a protože plány pro stavbu tělesné konstrukce organismu jsou v genomu, tak je logické, že shody musí být i v rámci těchto genetických plánů. Tato podobnost v genomu tedy může poctivě vzato dokazovat kreaci stejně tak dobře jako evolucionisté tvrdí, že dokazují makroevoluční „mezidruhové“ změny či postupné malé změny vedoucí od jedné formy k formě jiné.

„přičemž je mnohdy přímo hezky vidět, jak během evoluce dochází k postupným změnám.“

Ano, optikou evolucionisty, jehož schémata vidění jsou nastavena tak, že nevidí přes tyto klapky nic jiného, je to tak možné vidět. Fantazii se evidentně meze nekladou.

Následně je uvedena evoluční interpretace konkrétního příkladu makroevolučního „přechodného mezičlánku“ :

„Excelentním příkladem zjevného „přechodného článku“… Je to opravdu šílená skládačka evolučně starobylých znaků lalokoploutvých ryb a zároveň evolučně pokročilých znaků čtyřnožců.“

Ano, excelentním příkladem je opravdu šílená skládačka. Autor evidentně neztratil smysl pro humor a pocit dobré pohody, jak vidno z jeho lehce žoviálních formulací.

Pak následuje ilustrace, která je však jen výkladem toho co se skutečně ve fosilním nálezu našlo, takže ji neberte moc vážně. Jednotlivé formy jsou navíc seřazeny tak, aby odpovídaly ET. Ale nutno dodat, že i kdyby tomu tak bylo, jsou mezi nimi stále ještě velké konstrukční mezery a nic nedokazuje, že nejde o analogní konvergence (vysvětlení výše) zcela nepříbuzných „druhů“. Jde tedy o spekulaci postavenou na analogiích a předpokladech.

Proto autor směřuje k další důkazní posvátné krávě, která má nahradit absenci dokladů makroevolučních změn ve fosilním záznamu. Tím zaklínadlem je FYLOGENEZE.

Pro laiky vysvětlím, co je to FYLOGENEZE a FYLOGENETIKA (dočtete se o tom poměrně přehledně)

Kousek ocituji:

“ Fylogeneze je historický proces, který většinou nelze přímo pozorovat, ale musí se rekonstruovat na základě evoluční teorie.“

„Fylogenetika … se snaží najít skutečnou příbuznost na základě představy, že všechny organizmy měly svého univerzálního společného předka.“

Hezky vyjádřená podstata problému – jinými slovy, fylogenetické doklady je možné vidět jen makroevolučními brýlemi. Je to teoretický konstrukt, nikoli něco jednoznačného, ani to není přímý empirický důkaz, pouze jakési odvození na základě přijetí předpokladu, že makroevoluce skutečně proběhla a že ET je její správným výkladem. Fylogeneze je jistého druhu tříděním živočichů podle domnělého vývoje. Ruku v ruce FYLOGENEZI jde TAXONOMIE, jejíž motivy článek uvádí, když píše:

„Od konce 19. století se biologové snažili přizpůsobit tento hierarchický systém evoluční teorii tak, aby se vznik taxonů dal evolučně vysvětlit.“

A pak je tu ovšem KLADISTIKA, která ovšem nevede vždy zrovna ke stejným datům jako FYLOGENETIKA, ale nechci zabrušovat do tohoto tématu, abych laika moc nezatížil nesrozumitelnými pojmy, jejich význam si případný zájemce může kdekoli sám dohledat, např. jednoduché vysvětlení je ZDE: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kladistika.

Takže si vážený čtenáři, udělej závěrečnou představu o argumentaci ET sám. Já tě totiž na rozdíl od pana Stanislava Mihulky nepovažuju za natvrdlého biblistu a věřím, že selský rozum k posouzení této zdánlivé složitosti stačí. Průměrně inteligentní laik to musí pochopit. To jen někteří evoluční teoretikové se snaží vyvolat dojem, že tomuhle mohou rozumět jen vzdělaní odborníci a nikoli prostí plebs mimo uzavřený svět vědy a vědecké hantýrky. Snad jsem to popsal jednoduše a srozumitelně. Dodávám jen, že to není žádná výjimka, žádný ojedinělý článek, ale pan Stanislav Mihulka je autorem mnoha článků na Oslu i jinde.

VYSVĚTLIVKY K POJMŮM:

ET – Evoluční Teorie

Mikroevoluce – mikroevolucí zastánci kreace nazývají proces variability, plasticity či rozmanitosti nebo také přizpůsobivosti v rámci hranice „druhu“. Mikroevoluce nijak nepřekračuje hranice „druhu“. Mikroevoluce je v přírodě pozorovatelná a není v rozporu s naukou o stvoření, založenou na biblickém „a stvořil je PODLE JEJICH DRUHU„. Mikroevoluce je nutným vybavením, má li se živočich či rostlina přizpůsobit změně podmínek v prostředí, v němž žije (v nice) a nevyhynout. Samozřejmě existují i šedé oblasti mikroevoluce jako PREZYGOTICKÁ BARIÉRA, ale absence vysvětlení ještě nemusí být vždy dokladem o opaku. To by ET spoléhala na tzv. „boha mezer“.

Makroevoluce – je v jistém slova smyslu podle ET součet mnoha mikroevolucí (tj. malých změn a úprav). Jde o názor, že se jeden „druh“ pomocí malých součtů mikroevolucí, mohl velmi pomalu postupnými, velmi malými změnami, změnit v něco zcela nového a odlišného – tj. v nový „druh“. Jinými slovy jde o překročení hranic „druhu“ a o postupnou změnu z jedné formy ve formu jinou. Makroevoluce je základem ET. Je ale v rozporu s biblickou doktrínou „a stvořil je PODLE JEJICH DRUHU„. Teističtí evolucionisté s makroevolucí problém nemají, protože smísili víru v Boha coby pouze prvotního hybatele, s vírou v ET. Přes opačná tvrzení a obhajoby je však tato myšlenka v rozporu s biblickým krédem. Naštěstí tvrzení o opaku z úst teistických křesťanů nic samo o sobě nedokazuje. Podrobněji  ZDE.

Nikahttp://cs.wikipedia.org/wiki/Ekologick%C3%A1_nika

Druh – Druh je bohužel vágní pojem, o jehož definici a vymezení neexistuje jednotná shoda, proto jej uvádím do uvozovek. Na toto téma existují dlouhé diskuze s otevřeným výsledkem. Evoluční oponenti vesměs vyžadují po kreacionistech vymezení „hranic druhu“ a tlačí je tak argumentačně na okraj svahu, ačkoli kreační neznalost „hranic druhu“ vůbec nic nedokazuje. Je logické, že to kreacionisté nemohou vědět, protože nebyli při stvoření původních výchozích druhů, které se pak mikroevolucí změnily a vyhranily.
Zde je jedna z mnoha evolučních definic „druhu“ : http://cs.wikipedia.org/wiki/Druh_(biologie)

Prezygotická a Postzygotická bariéra – Poněkud náročnější vysvětlení ZDE: http://web.natur.cuni.cz/~radkas/studenti-prace/Fischerova_BC.pdf. Velmi volně řečeno, jde o to, že okrajové formy, které vznikly mikroevoluční variabilitou z původního druhu třeba dejme tomu racka, se už nejsou schopny oplodnit i kdyby došlo k páření. Přitom jedno s kréd mikroevolučního názoru (který však je jen pomocným konstruktem, názorem pro vysvětlení) je to, že v rámci hranic „druhu“ by měly být všechny mikroevoluční variety teoreticky křižitelné, kdy vznikly jen drobnými odlišeními v rámci „druhu“. A právě prezygotická bariéra je výjimkou, kdy to nejde. Je to, velmi zjednodušeně řečeno, jakoby potomci potomků vaší prapraprababičky nemohli zplodit potomky potomků potomků něčího praprapradědečka a někdo na základě toho došel k závěru, že tito potomci potomků potomků jsou již nové samostatné „druhy“ a nikoli „druh“ jeden. Proto evolucionisté používají tento argument proti limitům mikroevoluce.

„Z hlediska stadia, ve kterém působí, můžeme reprodukční bariéry členit na prezygotické a postzygotické. Jak název napovídá, prezygotické bariéry působí před vznikem zygoty. Mohou se na nich podílet jak vnější faktory (např. geografická izolace), tak faktory vnitřní. Ty zahrnují reprodukčně-izolační mechanismy ekologické (např. dva druhy obývají v rámci společného areálu jiné biotopy nebo v rámci stejného biotopu cizopasí na jiných hostitelských rostlinách), sezónní (např. dva druhy ve stejném prostředí se rozmnožují během odlišných časových úseků), etologické (tj. mechanismy založené na geneticky podmíněných rozdílech v chování jedinců obou diferencujících se druhů), morfologické (založené na neslučitelnosti struktur reprodukčního systému) (Sota a Kubota 1998) a konečně gametická inkompatibilita, tedy neschopnost splynutí pohlavních buněk (např. v důsledku neslučitelnosti povrchových proteinů gamet), která se uplatňuje zejména u druhů, které své gamety uvolňují do volného prostředí. Ekologické a sezónní izolace je možné řadit jak k vnějším, tak i k vnitřním faktorům.

U postzygotických bariér sice zygota vzniká, v pozdějších stadiích však dochází ke snížení životaschopnosti nebo fertility hybridů buď v první filiální generaci, nebo v generacích následujících. Sterilita hybridů, případně jejich potomstva, je v přírodě mnohem častější než jejich neživotaschopnost. Jednou z příčin jsou patrně poruchy při segregaci chromozomů v průběhu meiózy (Johnson a Kliman 2002, Coyne a Orr 2004).“

ZDROJ: http://is.muni.cz/th/26360/prif_b/bakalarska_prace.txt.

Zygotahttp://cs.wikipedia.org/wiki/Zygota

Příloha Velikost
cesty_argumentace_evolucni_teorie_richard_molek.doc 63 KB
Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterShare on LinkedInEmail this to someonePrint this page

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

Upozornit na