Celosvětová Potopa – argument 4

Dr. Andrew A. Snelling 

Přeloženo z www.answersingenesis.org

SEDIMENT DOPRAVOVANÝ NA DLOUHÉ VZDÁLENOSTI

Zjišťujeme, že sedimenty v těchto rozsáhlých, rychle ukládaných horninových vrstvách musely být vymílány ze vzdálených zdrojů a unášeny na velké vzdálenosti rychle tekoucí vodou. Například písek z coconinských pískovců Velkého kaňonu (Arizona) musel být vymílán a dopravován ze severních oblastí nynějších Spojených států a Kanady. Dále, ukazatele vodních proudů (jako třeba čeřiny) zachované ve vrstvách hornin dokazují, že po „300 milionů let“ proudila voda neustále ze severovýchodu k jihozápadu přes celou Severní a Jižní Ameriku, což je samozřejmě možné jen po několik týdnů během celosvětové Potopy.

Komentář k argumentu 4

PÍSEK BYL UNÁŠEN „PŘES HORY A DOLY“

Po celé zemi nalézáme mohutné pískovcové vrstvy. Kde se tu tenhle písek vzal? Důkazy naznačují, že byl unášen přes celé kontinenty vodou kroužící kolem zeměkoule.

Sediment unášený na dlouhé vzdálenosti

V předchozích článcích jsme již viděli důkazy toho, že rychle uložené vrstvy sedimentu, obsahující rychle pohřbené rostlinné i zvířecí fosilie, nalézáme prostřené přes rozsáhlá území, často vysoko nad úrovní moře. Žádné známé pomalé a postupné geologické procesy v současném světě neprodukují takové vrstvy sedimentů s fosiliemi táhnoucí se přes celé kontinenty. Ačkoli to evoluční geologové neradi připouštějí, mohla tohle dokázat jen globální Potopa, kdy vody oceánů zaplavily kontinenty.

Nyní z toho logicky vyplývá, že když se vody Potopy přehnaly přes kontinenty a rychle uložily vrstvy sedimentů na rozsáhlých územích, musely být tyto sedimenty unášeny na velké vzdálenosti. Jinými slovy, sedimenty ve stratech musí pocházet ze vzdálených zdrojů. A přesně o tom máme důkazy.

Například v minulém článku jsme probírali coconinské pískovce, nádherně viditelné ve stěnách Velkého kaňonu (obrázek 1). Jejich průměrná mocnost je 96 m, pokrývají oblast nejméně 518 000 čtverečných kilometrů a obsahují tedy nejméně 41 700 krychlových kilometrů písku (1). Kde se tu tenhle písek vzal a jak to víme?

Zrna písku jsou tvořena čistým křemenem (přírodním amorfním nerostem), což je příčinou faktu, že coconinské pískovce jsou tak výrazně žlutohnědé. Hned pod nimi jsou podstatně odlišné červenohnědé hermitské vrstvy tvořené prachovcem a břidlicí. Písek pro coconinské pískovce nemůže pocházet ze spodních hermitských vrstev.

Šikmé zbytky pískových „vln“ v coconinských pískovcích ukazují k jihu, což naznačuje, že voda, která písek uložila, proudila ze severu (2). Dalším vodítkem je fakt, že coconinské pískovce se ztenčují na nulu na severu v Utahu, ale hermitské vrstvy se táhnou dále do Utahu a za něj. Takže coconinský čistý křemitý písek musel pocházet ze zdroje položeného ještě severněji, nad a za červenohnědým hermitem.

Velký kaňon má ještě jinou sadu vrstev s pískem, který musí pocházet zdaleka – pískovcová lože ve stratech supai série mezi hermitskými vrstvami a redwallským vápencem. V tomto případě ukazují zbytky pískových „vln“ k jihovýchodu, takže zrna písku musela být uložena vodou tekoucí ze zdroje na severu a západě. Avšak severně a západně od Velkého kaňonu nalézáme pouze redwallský vápenec pod supai sérií, takže neexistuje žádný blízký zdroj křemitého písku pro tahle pískovcová lože (3). Vzhledem k tomu musíme předpokládat neuvěřitelně velkou vzdálenost pro zdroj zrn písku supai série (4).

Supai série = souvrství pískovců a břidlic ve Velkém kaňonu řeky Colorado v Arizoně. Statigraficky náleží spodnímu permu. (pozn. překl.)

Další sediment unášený dokonce přes celý kontinent

Třetí pískovcové souvrství položené výše ve sledu strat nám poskytuje vodítko. Pískovce Navajo z jižního Utahu, nejlépe viditelné v nádherných mesách a útesech v a okolo národního parku Zion (obrázek 2), leží hodně nad kaibabským vápencem, který tvoří lemovou horninu Velkého kaňonu. Podobně jako pískovce Velkého kaňonu je i pískovec Navajo tvořen velmi čistým křemitým pískem, který mu propůjčuje výrazně zářivou bílou barvu, a také on obsahuje zbytky pískových „vln“.

Mesa = izolovaná plošina, jejíž povrch tvoří chránící tvrdá hornina, která je uložena víceméně vodorovně (pozn. překl.).

Pískovce Navajo = pouštní uloženiny jurského stáří v jižní části Kordiller v Severní Americe (pozn. překl.)

V tomhle pískovci nalézáme zrnka nerostu zirkonu, jehož zdroj lze relativně snadno vystopovat, protože zirkon obvykle obsahuje radioaktivní uran. „Datováním“ těchto zirkonových zrnek za použití radioaktivní metody uran-olovo (U-Pb) se zjistilo, že zrna písku v pískovci Navajo pocházejí z Apalačského pohoří z oblasti Pennsylvanie a New Yorku a z dřívějších pohoří dále na sever v Kanadě. Je-li tomu tak, pak byla zrna písku unášena asi 2012 km přes celou Severní Ameriku (5).

Tenhle „objev“ staví jisté dilema před konvenční uniformitariánské (=pomalu-a-postupně) geology, protože žádný známý systém dopravy sedimentů není schopen přepravovat písek přes celý severoamerický světadíl během požadovaných milionů let. Voda musela téci na ploše ještě větší než kontinent. Všechno, co mohou dělat, je předpokládat, že tenhle úkol musela splnit nějaká neznámá transkontinentální říční soustava. Avšak i v rámci jejich soustavy vědecké víry vykládající historii země není možné, aby takováhle řeka přetrvávala miliony let.

Existují však nezvratné důkazy toho, že voda plynula jedním směrem. Bylo shromážděno více než půl milionu měření z 15 615 severoamerických lokalit zaznamenávajících ukazatele směru vodních proudů během geologické minulosti. Důkazy hovoří o tom, že voda unášela sedimenty přes celý světadíl, z východu a severovýchodu na západ a jihozápad během takzvaného paleozoika (6). Tento obecný model pokračoval pak i v mezozoiku, kdy byly uloženy pískovce Navajo. Jak mohla voda proudit přes severoamerický kontinent soustavně po stovky milionů let? Absolutně nemožné!

Jediným logickým a schůdným vysvětlením je globální kataklyzmatická Potopa podle Geneze. Jedině proudy globálního oceánu trvající několik měsíců mohly dopravit tak obrovské objemy sedimentů přes celý severoamerický kontinent a uložit mohutné sledy vrstev, které pokrývají tento světadíl (7).

Geologické doklady vykazují mnoho příkladů sedimentů, které nevznikly erozí místních hornin v podloží. Spíše musely být tyhle sedimenty přineseny z velkých dálek, v některých případech dokonce i přes celé kontinenty. To potvrzují indikátory směru vodních proudů v těchto usazeninových vrstvách, které vykazují soustavné plynutí v jednom směru. Evolucionisty předpokládané transkontinentální říční soustavy nemohly však takto fungovat po miliony let. Místo nich může jedině katastrofické globální zaplavení kontinentů po několik měsíců vysvětlit ony obrovské objemy usazenin transportované přes kontinenty.

V Genezi 7-8 popisuje Bible kataklyzmatickou globální Potopu, při níž pokrývaly vody celou zemi a proháněly se přes celé světadíly. Očekávali bychom, že shledáme, že tyhle globální vody vymlely usazeniny a unášely je přes celé kontinenty, aby je uložily ve vrstvách pokrývajících rozsáhlá území. Nyní jsme viděli, že přesně tohle nalézáme po celé Severní Americe, takže není žádná omluva pro tvrzení, že důkazy pro globální Potopu neexistují. Ke globální kataklyzmatické Potopě podle Geneze skutečně v historii země došlo, přesně tak, jak nám to Bůh zvěstoval.

Další článek v této speciální sérii je o rychlé nebo žádné erozi mezi vrstvami.

Odkazy k argumentu 4

1.  D. L. Baars, “Permian System of Colorado Plateau,” American Association of Petroleum Geologists Bulletin 46 (1962):200–201; J. M. Hills and F. E. Kottlowski, Correlation of Stratigraphic Units of North America-Southwest/Southwest Mid-Continent Region (Tulsa, Oklahoma: American Association of Petroleum Geologists, 1983); R. C. Blakey and R. Knepp, “Pennsylvanian and Permian Geology of Arizona,” in J. P. Jenney and S. J. Reynolds, eds., “Geologic Evolution of Arizona,” Arizona Geological Society Digest 17 (1989):313–347.
2.  S. A. Austin, ed. Grand Canyon: Monument to Catastrophe, (El Cajon, California: Institute for Creation Research, 1994), p. 36.
3. J. S. Shelton, Geology Illustrated (San Francisco: W. H. Freeman, 1966), p. 280.
4. R. C. Blakey, “Stratigraphy of the Supai Group (Pennsylvanian-Permian), Mogollon Rim, Arizona,” in S. S. Beus and R. R. Rawson, eds., Carboniferous Stratigraphy in the Grand Canyon Country, Northern Arizona and Southern Nevada (Falls Church, Virginia: American Geological Institute, 1979), p. 102.
5. J. M. Rahl, P. W. Reiners, I. H. Campbell, S. Nicolescu, and C. M. Allen, “Combined Single-Grain (U-Th)/He and U/Pb Dating of Detrital Zircons from the Navajo Sandstone, Utah,” Geology 31.9 (2003):761–764; S. R. Dickinson and G. E. Gehrels, “U-Pb Ages of Detrital Zircons from Permian and Jurassic Eolian Sandstones of the Colorado Plateau, USA: Paleogeographic Implications,” Sedimentary Geology 163 (2003):29–66.
6. A. V. Chadwick, “Megatrends in North American Paleo-currents,” http://origins.swau.edu/papers/global/paleocurrents/default.html, 2007.
7. L. L. Sloss, “Sequences in the Cratonic Interior of North America,” Geological Society of America Bulletin 74 (1963):93–114.