Čekání na mutace: proč darwinizmus nebude fungovat

pavelkabrt Genetika-teorie informace Napsat komentář

Ann Gaugerová

Z www.evolutionnews.org přeložil M. T., editace Pavel Kábrt – 11/2015, /pavelkabrt@seznam.cz/. Článek vyšel na stránkách EVOLUTION NEWS AND VIEWS 23. září 2015.

Webové stránky Evolution News and Views píší vědci, kteří ve svém výzkumu vycházejí z myšlenky ID – inteligentního designu v přírodě. Nepatří tedy k tzv. fundamentálním kreacionistům čili kreacionistům „mladé Země“. Protože se však naše stránky kreacionismus.cz zabývají všemi informacemi o vědeckém výzkumu z různých oblastí Božího stvoření, v protikladu k evolucionistickým báchorkám, jak svět stvořil sám sebe, některé články z ID zde občas uvádíme.

Mnoho vědců dnes uznává nedostatečnost klasického darwinovského příběhu při vysvětlování toho, jak se mohou objevit nové znaky či inovace v dějinách života. A tak se zaměřují na jiné teorie, které mají vysvětlit pozoruhodné odlišnosti mezi genomy, vznik nových tělesných plánů i autentické inovace jako je například netopýří křídlo, savčí placenta, oko obratlovců či schopnost hmyzu létat. Uvědomují si, že tradiční příběh populační genetiky (změny v četnostech alel v populacích následkem mutací, selekce a driftu) nemůže vysvětlit „nástup nejzdatnějších“ a dokonce ani „přežívání těch nejzdatnějších“. (Hugo DeVries, 1904).

Jedním z důvodů, proč mnoho vědců uznává nedostatečnost darwinizmu, je fakt, že vědí, že jeho vysvětlování nemohou fungovat. Míra mutací, doba potřebná ke střídání generací, síla selekce versus genetický drift, velikosti populací ani čas, který je k dispozici, neposkytují přiměřené vysvětlení.

Například lidé údajně sdíleli společného předka se šimpanzy naposledy před zhruba šesti miliony let. Od té doby jsme nahromadili mnoho důležitých znaků, které nás odlišují od šimpanzů – – genetické, anatomické, fyziologické odlišnosti i odlišnosti v chování a inteligenci, mezi jiným. Genetické rozdíly mezi lidmi a šimpanzy jsou mnohem větší než oněch 1,2 procent rozdílu v párech bází, která se tak často citují v médiích. Přidejte k tomu malé delece a inzerce, a rozdíly se vyšplhají na zhruba 3-5 procent, v závislosti na tom, kdo učinil příslušný odhad. Přidejte dalších 2,7 procenta pro duplikace či delece ve velkém měřítku, dalších 6 procent pro nové Alu elementy (druh mobilního genetického prvku) a jistý neznámý počet přeskupení DNA, jiné inzerce mobilních genetických prvků či nových genů, a máte více než 11,7 procenta našeho genomu s jedinečnými znaky nevyskytujícími se u šimpanzů.

Čas, který byl potřeba k nahromadění těchto rozdílů, není neomezený. Mutace vznikají a jsou předávány z generace na generaci, takže počet generací je určujícím faktorem pro to, kolik mutací se může nashromáždit. Odhadovaná míra mutací je zhruba 10-8 na páry bází na generaci a máme průměrnou dobu jedné generace mezi zhruba 10 a 25 lety. Náš odhad velikosti reprodukující se populace před šesti miliony let, jak se uvažuje, činí zhruba 10 000 (tohle jsou všechno hrubé odhady založené na číslech užívaných v současné době – – viz zdroje citované níže v článku). Vycházíme-li z těchto čísel, můžeme odhadnout, kolik let by trvalo získání všech těchto mutací, za předpokladu, že všechny mutace, které se vyskytly, byly zachovány a akumulovány.

Je tu však potíž – – říkáme jí genetický drift. V malých populacích jako je ona svrchu odhadovaná na 10 000 je tendence k tomu, aby se mutace ztrácely, a musí se tedy objevovat mnohokrát znovu, než se skutečně uchytí. Prostě kvůli náhodným jevům (selhání rozmnožovací schopnosti vinou náhodné smrti, neplodnosti, nenalezení partnera či smrti veškerých potomků daného jedince), nebo může dojít mnohokrát opakovaně ke specifické neutrální mutaci, než se uchytí v populaci, a pak uplyne ještě mnoho let, než se konečně zafixuje (to znamená než se v populaci prosadí tak, že nahradí všechny ostatní verze).

Jak dlouho to potrvá, než vznikne a zafixuje se jediná nová mutace? Odhad z jedné nedávné studie používající numerické simulace hovoří o 1,5 milionu let. To se pohybuje v mezích možného. Ale co když jsou třeba dvě specifické mutace, aby se dosáhlo přínosné změny? Jejich odhad činí 84 milionů let. Další vědci provedli tyto kalkulace za použití analytických metod, ale jejich čísla jsou ještě horší. Jedna zpráva spočítala 6 milionů let k zafixování jedné specifické změny báze v osmi bázových cílech charakteristických svojí velikostí pro vazební místo DNA, a 100 milionů let k získání dvou specifických mutací. (Tato práce později upravila svůj odhad na 216 milionů let). Extrapolace z jiných zveřejněných dat zmíněný problém pouze potvrzují.

Jiný článek přišel s mnohem kratšími časovými rámci, když předpokládal, že by kterékoli vazební místo o 5 až 10 párech bází mohlo vzniknout kdekoli v rozsahu 1 Kb kteréhokoli promotoru v genomu.

Avšak velmi pravděpodobně by bylo potřeba mnohem více než dva vazební body, aby se cokoli podstatného změnilo, a tato vazební místa musí být vhodně lokalizována a v sekvenci k uskutečnění potřebných změn. Musí také dobře spolupracovat, aby se podařila specifická adaptivní změna.

Geny operují v sítích, a přestavět regulační genovou síť by vyžadovalo mnoho mutací, a nikoli pouze ty náhodné. Nezapomeňte, že musíme vysvětlit anatomické, fyziologické, behaviorální i intelektové rozdíly, tedy pestré spektrum znaků, ze kterých každý vyžaduje celou řadu koordinovaných mutací. Pokud tedy nepočítáme s velkou dávkou štěstí velkého rozsahu, tyto znaky nevzniknou.

Nesázím na štěstí.

Komentujte

Please Přihlásit to comment
  Subscribe  
Upozornit na